Zvítězí populismus a demagogie nad demokracií a svobodou?
„Amerika na gauči.“ Tak se jmenuje kniha renomovaného amerického psychiatra Allena Francese, která vyšla v roce 2018. Rok poté, co se stal Donald Trump ve Spojených státech poprvé prezidentem. Na rozdíl od řady svých kolegů, kteří rozebírají Trumpův duševní stav, zabývá se Frances otázkou, co jeho zvolení vypovídá o stavu americké společnosti.
A konstatuje, že stejně jako v mnoha jiných zemích západního světa v ní začíná převažovat kolektivní neochota vzít na vědomí realitu.
Válečné konflikty, změna klimatu, přelidněnost planety, mizící zdroje – to všechno je natolik znepokojující, že je jednodušší zavřít oči a uchýlit se do náruče populistů slibujících, že lidi před tím vším ochrání. V psychiatrii se tomu říká blud nebo ovládavá představa. A prvním krokem na cestě ven z tohoto bludného kruhu je si ji připustit.
Že se populismus šíří i v západním světě, není náhoda ani podle německého sociologa Jürgena Mackerta. Podle něj jsou kořeny tohoto trendu v neoliberalismu na konci 20. století, tedy ve volné ekonomické soutěži s minimálními zásahy státu.
Trh bez přívlastků?
„Trh bez přívlastků“ tomu říkával Václav Klaus – aby ho odlišil od „sociálního státu“, který předtím v západní Evropě převažoval.
K oživení ekonomiky tenkrát na „trhu bez přívlastků“ sice skutečně došlo – ovšem neprofitovali z něj zdaleka všichni. Pocit frustrace se šířil hlavně v zemích bývalého sovětského bloku.
Populista? To je otrok lidu a zároveň dobrý psycholog, vysvětluje politolog
Číst článek
A časem vygeneroval autokraty, jako je Viktor Orbán v Maďarsku nebo svého času byl Jarosław Kaczyński v Polsku. Teď se do jejich řad propracovává i šéf slovenského kabinetu Robert Fico.
Jak ukazuje polský příklad, je sice pořád ještě možné vlády tohoto druhu v demokratických volbách svrhnout, ale obtížné je to už proto, že média ovládají provládní populisté.
Hybridní systémy
Státům, kterým reálně hrozí, že populistické síly na jejich politické scéně budou hrát prim, dali politologové název „hybridní systémy“.
V Evropě jich nebezpečně přibývá. Jak z toho ven?
Sociolog Jürgen Mackert je přesvědčen, že EU potřebuje zcela jinou politiku. Že by měla přemýšlet o společném solidárním systému. Například o společném pojištění proti nezaměstnanosti, o společném důchodovém zabezpečení.
Protože „společná sociální politika EU by mohla vzít populistům vítr z plachet“. Dodejme, že otázka je, jestli jsme si takové „okno příležitostí“ už dávno nezabouchli.
Autorka je dlouholetá komentátorka Rádia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu
Sociální bydlení aneb Strašák politiků
Julie Hrstková
Nečekaná změna lídra v obou částech spektra. Proč se tak daří Starostům a Motoristům
Petr Honzejk
Volyň jako překážka na cestě Ukrajiny do Evropy. S tím je třeba něco udělat
Luboš Palata
Rychlý mír nečekejme
Libor Dvořák