Občas se ozval i pískot a asi právem. Deset minut před koncem se chci vydat mezi diváky, abych si natočil nesouhlas s předvedenou hrou a promarněným večerem v pražské Libni. Takových adeptů na rozhovor jsem měl něco málo přes 16 tisíc. Pak to tam Růžička foukne poprvé. Za chvíli vyrovná. Dobře, ranní příspěvek do vysílání pískot obsahovat nebude, jsem za to rád.

„Dvě třetiny taky hrál ho*no,“ povídal po zápase na adresu Martina Růžičky trenér Josef Jandač. Výstižněji to asi nešlo, celý český tým začal šlapat až ve třetí třetině. Výhra dobrá, ale je to spíš takový zdvižený prst. Pozor, takhle by to v Jižní Koreji v silné konkurenci šlo jen těžko. Hlavně také klid, fanoušek jistě mnohé odpustí a samozřejmě si bude pamatovat víc hattrick Martina Růžičky než dvě třetiny lépe se pohybujících Finů. Konec dobrý, všechno dobré.

Kladenská boxovačka

Dobrá zpráva je i to, že tým má střelce, i když samozřejmě nominaci na hry v Asii si Růžička automaticky nevystřílel. Je to pro něj každopádně takový vhodný – v dobrém myšleno – kopanec při posunu kariérou.

Dříve už dostal také jeden, ale byl spíš negativní. Bylo to v osmé třídě, kdy hrál za Spartu. Z bílé helmy s mřížkou tehdy koukaly jeho kudrnaté vlasy. Na kladenském zimním stadionu po výhře nad tamními PZ (pracovní zálohy) 15:3 provokoval, pak třikrát upadl po třech dobře mířených ranách rukavicí do mřížky. Bylo to za brankou, u mantinelu, tam, kde vjíždí na led rolba. Vyslechl si, ať táhne do Prahy, Pražák jeden, a pak se šlo teprve na podávání rukou. Autorem dobře mířených ran a hrubých urážek jsem byl já.

Každý máme svůj hattrick.

Jen si myslím, že si Martin ten můj nepamatuje.

Byly to totiž strašný rány…

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít