Začaly prázdniny. Pro politiky to úplně neplatí, protože v první říjnový víkend jsou volby a mnohým z nich půjde o bydlo. Nikdo nemá nic definitivního, byť je jasné, že špičky Spolu, STAN, ANO a SPD mají poslanecký mandát v kapse. Ovšem konkrétně u Spolu a SPD ani to není letos na tuty.

Komentář Praha 16:30 4. července 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdekterý občanský demokrat nebo topkař se oprávněně třese, že je lidovečtí voliči vykroužkují. Zbyněk Stanjura (ODS) s čerstvou vejcovou zkušeností na zádech bude rád, když do Sněmovny vůbec projde. Moravskoslezský kraj, zdá se, ovládne Andrej Babiš (ANO).

Možná uspěje šéfka komunistů a lídryně Stačilo! Kateřina Konečná. Ale těžko predikovat, jak dopadne třeba Jindřich Rajchl, který v regionu jako předseda strany PRO vede kandidátku SPD.

Kraj po kraji bychom mohli pokračovat a klást otazníky u jednotlivých jmen. Avšak též u témat, se kterými jdou do boje o hlasy. Petr Fiala (ODS) už před pár měsíci vsadil na heslo Teď je čas stát na správné straně.

Pomineme-li fakt, že s etickou orientací tohoto typu měl evidentně problém exministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), můžeme se zaměřit na infinitiv ve sloganu.

Předseda Pirátů Zdeněk Hřib poznamenal, že je fajn, když člověk ví, kde je strana dobra, ale není přínosné na ní stát. Míní tím, že Česká republika už řadu let stagnuje a nehýbe se směrem dopředu.

Politici při nejlepším udržují status quo, aby nenaštvali podnikatele, důchodce, učitele nebo lékaře.

Trochu jim přidají, pak zase uberou, podle toho, kdo má zrovna ve vládě převahu. Je to největší výhoda a zároveň nevýhoda poměrného parlamentního systému. Nehrozí v něm vymknutí z kloubů demokratického právního státu, ale také není živnou půdou pro potřebné kvalitativní změny.

Bezčasí přeje bořitelům systému

Revoluční dividenda je přitom vyčerpána, vlády mají pro manévrování nepatrný rozpočtový prostor, neboť přes 80 procent výdajů je mandatorních čili povinných.

A v takovém bezčasí, kdy se skoro nikdo nemá špatně, ale všichni nadávají, protože se chtějí mít lépe, se daří bořitelům systému.

Červen v preferencích: Spolu přežilo bitcoinovou kauzu. Efekt spojování se po SPD projevuje i u Pirátů

Číst článek

Vystupme z Evropské unie a NATO, vraťme českou zemi jejím občanům, změňme pravidla, porušme zaběhané pořádky, volají lidé ze spolku Svatopluk, jehož vůdčí osobností je intelektuál a exdiplomat Petr Drulák, který se přerodil ze sociálního demokrata v nacionálního revolucionáře.

Není to bagatelní záležitost. Lidé, kteří jsou zklamaní polistopadovým vývojem a uhlazenými řečmi mainstreamových politiků, mohou na vějičku naskočit. Že by reálně následoval jen chaos, zchudnutí a deziluze, by zjistili až pět minut po dvanácté.

O to víc by odpovědná politická reprezentace měla skončit s přešlapováním či mudrováním a vykročit odvážně vpřed. Nemusí nic moc vymýšlet.

Chytré mozky už to pregnantně popsaly v iniciativě Druhá ekonomická transformace. Není důvod se do toho – po volbách s lidmi, jako jsou Martin Wichterle, Radek Špicar či Martin Vohánka –, nepustit.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku 

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít