Blízký východ zažívá neobvykle suché období. To se velmi výrazně projevuje v Íránu, kde má nedostatek vody výrazně politický rozměr. Většina lidí totiž z potíží ze zásobování viní vládu, a nikoli v první řadě klimatickou změnu. Problém s nedostatkem vody vedl íránského prezidenta Masúda Pezeškjána až k úvahám o evakuaci Teheránu, případně se mluví o přídělovém systému.

Komentář Teherán 16:30 17. listopadu 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Situace tak daleko patrně nepovede, ale věc nikdo nebere na lehkou váhu. Katastrofální stav bude mít zřejmě dlouhodobé dopady například na důvěryhodnost režimu v očích obyvatel.

Problém má několik příčin, které je těžké od sebe oddělit. Jednou je nepochybně měnící se klima, tedy dlouhodobě nižší srážky a rostoucí teplota. Roli hraje i rostoucí populace a průmyslový růst.

Otázka spravedlnosti

Stát si je situace vědom a za poslední dekády vznikly desítky velkých nádrží a přehrad, které mají, kromě jiných úkolů, také zadržovat vodu po dobu, kdy neprší. V současné době jsou některé z těchto nádrží v blízkosti velkých měst téměř prázdné, a tedy nemohou sloužit jako zdroj pitné vody.

Jenže i v samotném Íránu se už otevřeně mluví o tom, že vlády dlouhodobě problém podceňovaly, a některá opatření dokonce věci ještě zhoršovala. Největším spotřebitelem vody je v Íránu zemědělství.

Jenže užívání omezených zdrojů neprošlo žádnou modernizací, vodou se plýtvalo, část vody se odváděla bez náhrady do průmyslových podniků, nadužívány byly povrchové zdroje i podzemní voda. To vedlo mimo jiné k degradaci zemědělské půdy, z níž odcházejí lidé, i k nebezpečným poklesům terénu – což ničí nejen budovy, ale také potrubní systém.

Hlavní vodní nádrž v Teheránu je téměř vyschlá. Vodu má asi na dva týdny, informují íránské úřady

Číst článek

Kromě problémů ve městech, které jsou prezentovány v médiích, je tu tedy separátní problém venkova. Zemědělství v postižených oblastech už tamní obyvatele neuživí, zejména mladší lidé dlouhodobě odcházejí do měst, kde ovšem narážení na nedostatek pracovních příležitostí, ubytování, ale také služeb, jako je právě voda. A nespokojení lidé ve městech jsou pro každou vládu větší problém, než když zůstávají rozptýleni po venkově.

Pro íránský režim je tato situace velmi ošemetná. Režim například sám sebe prezentuje jako spravedlivé zřízení, které je zde pro chudé lidi. Jenže vnímání vodní krize je opačné. Lidé nedostatek vody chápou jako projev sociální a ekonomické nespravedlnosti.

V Teheránu například vnímají rozdíl v zásobování vodou v severní a v jižní části města. Ta první, bohatší, má přístup k vodě mnohem snazší než jižní, chudší část. Totéž platí v celostátním měřítku. Vláda odvádí vodu z regionů obývaných etnickými a náboženskými menšinami do těch, které jsou jí bližší. Je to další položka v rostoucím seznamu nespokojenosti četných íránských minorit.

Sucho a dusno

Režim také utrpěl reputační újmu, když okázale investoval do nákladných projektů, jako je jaderný program nebo spojenecké síly v zemích, jako je Libanon a Jemen, ale nedokázal zajistit ani takovou věc jako je pitná voda. Poté, co v izraelsko-íránské válce Teherán přišel o velkou část svých investic do Hizballáhu i do obohaceného uranu, vypadá vláda v očích obyvatel ještě méně kompetentní.

Írán chce mírovou dohodu s USA o svém jaderném programu, připustil náměstek ministra zahraničí

Číst článek

A pak je tu takzvaná „vodní mafie“, což je pojem, který používají i některá íránská média. Jde o narážku na propojení mezi Revolučními gardami, stavebními firmami a nejrůznějšími představiteli státu a místní správy, kteří s vodními zdroji zacházejí jako s nástrojem pro své obohacení.

Po celá desetiletí se o stavbě přehrad a rozvodného potrubí nerozhodovalo podle zájmů spotřebitelů, ale toho, co vyhovovalo vlivným lidem. Režim je dlouhodobě zatížen svou špatnou pověstí kvůli korupci, včetně té spojené s vodohospodářstvím. Nynější krizová situace tuto slabinu zatím zdůraznila nejvíce za celé dějiny islámské republiky od roku 1979.

Napětí tedy roste a není jisté, zda ustoupí, až se zase rozprší – podzimní srážková sezóna už začala, ale déšť nepřichází. Někteří loajalisté tvrdí, že mraky nad Íránem ničí Izrael, ale tím bezradnost současného zřízení možná spíš zdůrazňují. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít