Cesta Donalda Trumpa na Arabský poloostrov má řadu pozoruhodných položek. Jednou z nich je setkání s Ahmadem Šarou, mužem, který dnes vládne Sýrii. A nešlo jen o rozhovor, ale i o další kroky amerického prezidenta.

Komentář Damašek 16:30 16. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

O možném setkání Donalda Trumpa s novým syrským prezidentem se spekulovalo už před Trumpovým příletem do Saúdské Arábie, stejně jako údajné cestě palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Nakonec se vyplnila jen jedna část spekulace, ale ta má nepochybně historický rozměr.

Do světa vylétla fotografie ze saúdského Rijádu, na které je vidět Donald Trump, jeho ministr zahraničí Marco Rubio, saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salman, skutečný vládce země, a také syrský prezident Ahmad Šara. Není to tak dávno, co byl Šará na americkém seznamu teroristů a na jeho hlavu vypsána odměna 10 milionů dolarů.

Sýrie naruby

Pouhé oficiální setkání s americkým prezidentem to vše převrací naruby, protože bývalý džihádista jedinou fotografií dostává silnou mezinárodní legitimitu. K ní se dostal díky tomu, že před pár měsíci dobyl moc v zemi, udržel ji, vytvořil dojem, že se s ním dá mluvit – a také díky tomu, že ze sebe udělal nepostradatelného člověka.

Jenže Šará se nedočkal jen společné fotografie, ale něčeho mnohem většího. Trump s ním neplánovaně mluvil asi půl hodiny, co by za to jiní prezidenti dali.

Trump se v Rijádu setkal se syrským vůdcem. Chce zrušit americké sankce a tím podpořit rozvoj země

Číst článek

Americký prezident se pak o Šarovi vyjadřoval nezvykle vřele, obdivoval jeho vzhled, drsnost a životní příběh, evidentně Trumpovi imponuje. Pro samotného Šaru ale bylo důležitější něco jiného, praktičtějšího, totiž odbourání amerických sankcí.

Ty byly uvaleny na Sýrii ještě za minulého Asadova režimu. Sankce ale zůstávaly v platnosti i po jeho svržení, protože nebylo jasné, kam se pod Ahmadem Šarou země vydá.

Varovné byly výbuchy násilí proti menšinám, zejména alávitům a drúzům, motivované nejen jejich spojením s minulým režimem, ale zřejmě i nenávistí sunnitských extremistů vůči heterodoxním podobám islámu.

Šara dokázal přesvědčit řadu zemí, že – zaprvé – útlak menšin a nastolení islamistického režimu není jeho cílem. A za druhé, že nakonec se všichni budou muset bavit s ním, protože žádná realistická alternativa není na obzoru.

Šara se tak dočkal odbourání sankcí, které jsou klíčem k udržení nového režimu v zemi zdecimované dlouhou občanskou válkou, a navíc se tím otevírají dveře k investicím třetích zemí, jako jsou bohaté sunnitské monarchie, které Trump právě navštěvoval.

Ty rozhodně chtějí, aby Sýrie byla součástí jejich regionálního bloku, a nikoli nástrojem Íránu, jak tomu bylo do konce loňského roku. Trump tedy asi vyhověl saúdské žádosti.

Obavy a nejistota

Proti přílišné vstřícnosti vůči novému syrskému režimu existuje opozice, nejen v Americe, ale i v Izraeli. Například Izraelci příliš nevěří Šarově přerodu z teroristy na umírněného politika v obleku, a cítí se být zavázáni své drúzské komunitě při obraně drúzů v Sýrii.

Izraelští drúzové například po masakrech svých syrských příbuzných zablokovali dopravu v severním Izraeli, aby si vymohli varovný izraelský úder proti syrské vládě.

‚Jejich čas zazářit‘. Spojené státy zruší veškeré sankce proti Sýrii, slibuje Trump

Číst článek

Trump se rozhodl tato varování nevyslyšet, a s novou syrskou vládou to zkusit. Je možné, že je to nejrozumnější postup za současné situace, ale to, co nevíme, je skladba podmínek, které Američané mohli vůči syrské vládě vznést.

Možná to byl požadavek, aby Damašek účinněji chránil menšiny; nějak se dohodl s Kurdy, kteří zatím udržovali svou autonomii na východě země; a aby dále vytlačoval sunnitské džihádisty i šíitské proíránské síly.

A možná také aby i nějak vyhověl izraelským bezpečnostním obavám, snad i přistoupil na izraelský zábor Golan, který legitimizovala Trumpova první administrativa. Šaru přímo vyzval, aby se připojil k arabským zemím, které v rámci Abrahámovských dohod uzavřeli s Izraelem mír.

Některá Trumpova rozhodnutí v blízkovýchodních záležitostech působí nepromyšleně nebo cynicky. Šance pro novou Sýrii ale může být státnický krok s dalekosáhlými pozitivními dopady na celý region – anebo také ne. Jeho hodnotu všichni poznají až s odstupem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít