Viktor Orbán ušel politicky hodně dlouhou cestu, říkal jsem si, když jsem ho v úterý večer viděl, jak si plácá po zádech s Matteem Salvinim, italským ministrem vnitra a šéfem strany Liga, které se teprve několik let neříká neofašistická.

Komentář Praha 12:40 30. srpna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Já pamatuji Orbána jako vlasatého maďarského vlastence, který v létě roku 1989 sympaticky provokoval na pohřbu Imre Nagye tady v Česku neslýchanými požadavky, jako byl okamžitý odchod sovětských vojsk z Maďarska. Orbánův Fidesz jako prozápadní liberální strana, podporovaná americkým filantropem Georgem Sorosem, pak čeřila vody maďarské politiky počátku 90. let.

Orbán byl sympatický i jako pětatřicetiletý premiér budapešťské vlády, když se v roce 1998 dostal poprvé k moci. Ale účast nacionalistické Nezávislé malorolnické strany ve vládě ukazovala, že Orbán se od konce 80. let hodně posunul, stejně jako to ukazovaly mnohé kroky jeho vlády, jež neměly s dávným liberalismem nic společného.

Když potom dvakrát po sobě prohrál s levicovo-liberálním táborem volby, posunul se ještě víc doprava a k populismu hrubého zrna přidal i vyhraněný národně-konzervativní tón. V tomto duchu přijal po roce 2010 novou ústavu a mnohé další zákony, včetně těch, které rozdaly maďarské pasy Maďarům žijícím za hranicemi Maďarska.

Pokud si EU nepřerozdělí migranty z lodi Diciotti, nepřispějeme do unijní kasy, pohrozila Itálie

Číst článek

Co už je všem dlouho jasné

Další posun v populismu prodělal Orbán během uprchlické krize před třemi roky. Nejdříve nezvládl uhlídat schengenskou hranici Maďarska a s odchodem několika set tisíc nelegálních migrantů ho musela zachraňovat německá kancléřka Angela Merkelová.

Když Orbán tímto způsobem „přerozdělil“ své migranty a zadrátováním splnil své závazky při střežení schengenské hranice, vyhlásil boj nelegální migraci i přerozdělování migrantů a současně okrajoval maďarskou demokracii. Stále však hrál hru na dobrého křesťanského demokrata, který je z jedné rodiny s Angelou Merkelovou a hlavním proudem evropské politiky.

Když mu bylo vyčítáno, že zašel moc daleko mimo rámec demokracie a to i té křesťanské, udělal jeden, dva kroky ústupků a pokračoval ve slušné společnosti dál.

Nově uzavřeným bratrstvím se Salviniho Ligou, mimochodem partnerské strany SPD našeho Tomia Okamury, překročil Orbán další rubikon. Bude zajímavé sledovat, v jaké skupině bude Orbánova strana kandidovat v jarních volbách do Evropského parlamentu, případně ke které se jeho Fidesz po volbách přidá.

Troufám si tvrdit, že když populisticko extrémně pravicové síly uspějí, nebude si tam Orbánův Fidesz váhat v rámci Evropského parlamentu přesednout. Pokud se tak stane, bude to ale vlastně jen potvrzení toho, co už je všem, kteří Viktora Orbána a jeho stranu sledují, dlouho jasné.

Autor je redaktorem MF DNES

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít