Na sklonku života se člověk vrací tam, kde nikdy nebyl, říká Prachař o roli ve filmu Citlivý člověk
Herec David Prachař přijel na karlovarský festival se snímkem Citlivý člověk, který je v hlavní soutěži. A v rozhovoru s moderátorem Janem Pokorným si pochvaluje například to, že byl při natáčení obklopený mladými lidmi. „Nejen že nepochybují, ale nemají zatuhlé názory starců,“ vysvětluje. „I když humor je černý, tak přeci jenom je tam nějaké světlo, láska, touha. To, po čem touží každý člověk, aby život prožil v nějaké radosti,“ dodává.
Co by si měl divák říct po zhlédnutí filmu Citlivý člověk?
Měl by si říct – zaplať pánbůh, že žijeme v tak exkluzivní zóně, která se jmenuje Česká republika. Protože film je zároveň o tom, že lidé mohou být rázem ze dne na den v dost vážném životním ohrožení. Mohou být na cestě, mohou bojovat o holý život, mohou se stát lovnou zvěří. A román Citlivý člověk shodou okolností začíná na ukrajinsko-ruské linii, kdy je válka.
Ve filmu Citlivý člověk je to, po čem touží každý člověk – aby život prožil v nějaké radosti, vypráví herec David Prachař
Připomínám jenom, že Jáchym Topol román napsal v roce 2017. Ale ve filmu evokace války není žádná, je to road movie. Je to vlastně taková cesta otce a syna krajinou, a tam zažívají různá dobrodružství. Film trvá dvě hodiny a furt se tam jede, furt je tam nějaký pocit pohybu.
Četl jsem k tomu například větu: „Úzkostná i bujará kinematografická férie o lásce, strachu z osamění a pohledech synů upřených na otce.“ V čem je úzkostná? A v čem je bujará?
Úzkostná je v tom, že bojují o holý život. To znamená, že různě cestou kradou nebo dělají věci, které jim můžou zajistit nějaké živobytí nebo přežití. A bujará je v tom, že se setkávají s různými lidmi. A ti lidé mají takovou pozitivní potenci. I když humor je černý, tak přeci jenom je tam nějaké světlo, láska, touha. To, po čem touží každý člověk, aby život prožil v nějaké radosti.
Kdo četl román Jáchyma Topola, tak ten by si asi řekl, že to je látka nezfilmovatelná. Nicméně mladý režisér se toho ujal velmi zručně…
Mladí lidé se ničeho nebojí. Proto jsem byl v celém filmu obklopený mladými lidmi, což je pro mě obrovská čest a byl jsem za to hrozně vděčný. Protože mladí lidé nejen že nepochybují, ale nemají zatuhlé názory starců, což mi někdy doma děti připomenou. Proto mám tolik dětí a jsem furt obklopený dětmi, aby mi třikrát denně připomněly, abych se uklidnil.
Cituji recenzi na film: „Citlivý člověk je fascinujícím návrat Davida Prachaře v hlavní roli…“
Já se nevracím, nikdy jsem nic nenatočil. Vracím se někam, kde jsem nikdy nebyl. To je krásný, že na sklonku života se člověk vrátí někam, kde nikdy nebyl. To je krása. To je prostě něco.
Jak se Davidu Prachařovi hraje na jevišti Národního divadla? Poslechněte si celý rozhovor v horní části článku.
