David Prachař: Nemám rád, když někdo nic neumí a je považován za celebritu
„Často vidím, že jsou herci používaní už jen jako glosátoři. Tím se naše profese stává tématem na hraně vkusu a nevkusu. Herců je přitom mnoho, především v Praze, a vybalancovat to není jednoduché,“ říká poslední prázdninový host Osobnosti Plus, herec David Prachař.
Prachař se zamýšlí nad důstojností své profese a dává ji do kontextu multimediální doby a popkultury.
„Je komplikovaná v tom, že jsme závislí na nabídce. Člověk prezentuje sám sebe, současně je to druh exhibice a je tu nebezpečí použití sebe sama. Herec by se měl hlídat, měl by si vybírat a přemýšlet o sobě,“ hledá obecné zásady.
„Že je někdo, kdo nic neumí, považovaný za celebritu, nemám v oblibě. Podobně v médiích lidé o sobě často mluví více, než co jsou schopni tvořit. Především o tom jen mluví. K herecké promiskuitě je malý kousek,“ vysvětluje svůj postoj a dodává, že jsou projekty, které by ve své široké herecké kariéře raději škrtl.
Nerad se na sebe dívám
„Jsem k sobě kritický. V divadle nebo v rozhlase se vidíme jiným zrakem. Tam se díváme vnitřním pohledem. Mám problém se na sebe dívat, když točím. Netoužím po tom se vidět. Většinou mě to vyděsí. To, jak vypadám, jak se pohybuji. Člověk má jistou představu. A když je konfrontovaný se skutečností, často je z toho frustrovaný,“ říká herec a dodává:
„Moc nesleduji, co dělám. Ani nesleduji, co dělá můj syn, Jakub. Většinou jsem mezi lidmi. A když jsem mimo sféru své práce, vyhledávám ticho, klid a čtu si.“
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. David Prachař se ještě svěří, kdy a proč se cítí jako v pyžamu svého otce, slavného herce Ilji Prachaře, nebo proč je důležité, aby o staré a nemocné členy rodiny nepečovali cizí lidé.
Herec a dabér David Prachař se narodil 15. ledna 1959 v Praze. Po gymnáziu studoval herectví na pražské DAMU. Poté dostal angažmá v divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou. Postupně hrál v divadle E. F. Buriana, Činoherním klubu, divadle Komedie a roku 2002 se stal členem činohry Národního divadla. Získal ceny Alfréda Radoka - v roce 1994 za roli Hamleta a roku 2001 za roli Fausta. Je synem herce Ilji Prachaře a otcem Jakuba Prachaře, herce, muzikanta a moderátora.
