Snímek Sny se smyslem pro jemnou komiku sleduje zrání, mezilidskou laskavost, ale mimo jiné i to, jak ambivalentně na dívčino citové vzplanutí reaguje okolí.

Johannina matka nejprve považuje dívčin emotivní zápis za svědectví o zneužití studentky pedagožkou. Dívčina babička je spisovatelka a v textu vidí bezprostřednost a další literární kvality, dokonce takové, které konkurují i jí samotné. Překvapeně a překvapivě reaguje i samotná učitelka. Křehké životní sny jsou v rukou mnoha lidí, emoční prožitek a jeho sdílení jsou dvě značně odlišné věci.

Vítězný film Berlinale je součástí Haugerudovy trilogie Sex – Láska – Sny, která bude kompletně uvedena i v českých kinech. Režisér o ní více prozrazuje v rozhovoru nad prvním dílem, snímkem Sex.

Brazilský film vyhrál Velkou cenu poroty

Velkou cenu poroty si odnesl režisér Gabriel Mascaro za film O Último Azul (Modrá stopa), odehrávající se v blízké brazilské budoucnosti, kde vláda kromě jiného znesvéprávňuje staré lidi. Ověnčuje je vavříny za jejich ekonomický přínos vlasti, pak je ovšem svěří do opatrovnictví jejich dětem a ještě později internuje. 77letá Teresa, hlavní hrdinka filmu ale chce v životě ještě něco krásného zažít, a tak unikne na neobvyklou amazonskou cestu za svobodou.

Nejlepším režisérem se stal Číňan Huo Meng za film Sheng xi zhi di (Žít zemi), odehrávající se v průběhu jednoho roku v chudé rodině na čínském venkově na začátku 90. let minulého století.

Nejlepší hlavní roli vytvořila Rose Byrne ve filmu I Had Legs I'd Kick You (Kdybych měla nohy, nakopala bych vás), kde hraje přetíženou matku a psychoterapeutku stíhanou kupícími se problémy. Jako nejlepší vedlejší roli porota vedená americkým režisérem Toddem Haynesem vybrala kreaci Andrewa Scotta jako skladatele Richarda Rodgerse ve snímku Blue Moon.

Balvan jménem mateřství

Jedním z nejvýraznějších motivů filmů v hlavním programu festivalu bylo letos mateřství a obecně rodičovství, kterého se různým způsobem dotýkala naprostá většina filmů. Paranoidní thriller Mother’s Baby, dynamický snímek If I Had Legs I'd Kick You o mysli na pokraji zhroucení, německá komedie o pokrytectví a upřímnosti Was Marielle Weiss (Co Marielle ví) a další.

Ani jeden soutěžní film nebyl historický, všechny byly zasazené do přítomnosti nebo nedávné minulosti. Mezi 19 filmy byl jeden dokument, ukrajinský snímek Strička času (Otisk času) pozorující, jak fungují školy a další výchovné instituce v době současné ruské agrese, cílící bezskrupulózně i na civilní obyvatelstvo.

Dramata doplňovaly žánrově laděné pokusy. V době uměleckého šéfa Carla Chatriana byl patrný prostor pro esejistické a cinefilní podívané filmů jako Rithy Panh, Mati Diop, Nicolas Phillibert nebo Viktor Kossakovskij. Britka Tricia Tuttle, jejíž to byl letos první ročník, bude možná dávat větší důraz právě na kontakt autorské tvorby s žánrovou produkcí, což ukázaly filmy jako La Tour de glace (Ledová věž), Reflet dans un diamant mort (Odlesk v mrtvém diamantu) a některé další.

A také bude Berlinale chtít posílit svoji roli objevitele nových talentů. 14 debutů se soustředilo v nově zřízené sekci Perspectives. Cenu pro nejlepší debut letos vyhrál mexický snímek El Diablo Fuma (y guarda las cabezas de los cerillos quemados en la misma caja), tedy Ďábel kouří (A vypálené sirky dává zpátky do krabičky), který nás zavádí do domácnosti plné strachu a nejistot. Události sledujeme pohledem dětí bez rodičů, pod dohledem babičky, nemáme dostatek informací o situaci a vnímáme situaci spíše skrze dětskou hravost i spiritualitu.

75. ročník tedy letos naznačil docela jasně nový směr, kterým se bude chtít vydat a o jaké snímky se bude chtít v hlavních soutěžních sekcích ucházet, aby posiloval svoji prestiž.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít