Přijetí v Cannes bylo moc hezké a vřelé. Všichni jsme plní emocí, říká režisérka filmu Karavan Kirchnerová
V sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes měl ve čtvrtek premiéru celovečerní debut Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní role ve snímku, který popisuje život lidí s mentálním postižením a s autismem, ztvárnili David Vodstrčil a Aňa Geislerová. „Aňa se na to téma strašně dobře napojila. Sama do něj otiskla svoji mateřskou zkušenost,“ popsala pro Radiožurnál Kirchnerová.
Už jste premiérový zážitek zpracovala? Jak vaši prvotinu přijalo festivalové publikum?
Ještě jsem to nezpracovala. Myslím, že mi to všechno dojde, až se vrátím domů, protože tady mám pořád spoustu práce. Všichni jsme plní emocí. Lidé, kteří dobře znají festival v Cannes, říkají, že přijetí bylo moc hezké a vřelé, takže máme všichni radost.
Tak gratuluju. Do scénáře, který jste psala s Tomášem Bojarem a Kristinou Májovou, jste otiskla vlastní zkušenost s výchovou syna s handicapem. Jak moc osobní celý projekt je?
Rozhodně není osobní v tom, že by samotný příběh vyprávěl něco, co jsem konkrétně zažila. Osobní je spíše v rovině emocí a osobních zkušeností, které jsem se do toho filmu snažila dostat. Nikdy jsem ale žádný road movie po Itálii neabsolvovala.
Jak důležité bylo pro vyznění a autenticitu vyprávění obsazení do hlavní role Ester herečky Ani Geislerovou?
Aňa je samozřejmě skvělá herečka. Celkově bylo důležité, že jsme si osobně velmi dobře sedly a měly jsme spolu velice hezkou otevřenou komunikaci. Dobře se nám na tom filmu spolupracovalo a myslím si, že se Aňa na to téma strašně dobře napojila. Sama do něj otiskla svoji mateřskou zkušenost. Určitě to bylo zásadní.
Karavan je od Lekce Faust režiséra Jana Švankmajera po 31 letech první český film vybraný do soutěže, takže pořadatelé oceňují kvality vašeho snímku. Do jaké míry vděčíte za účast v Cannes i koprodukční italské společnosti Tempesta?
To si myslím, že do žádné (smích). To s tím vůbec nesouvisí. Spíše jsem vděčná za to, že jsme měli odvahu jít i mimo Českou republiku a natočit film, nebo za ohlasy, které máme, podle kterých ten film působí mezinárodně. To ano. Ale to, že máme italského minoritního koproducenta, v tom podle mě nemělo žádnou roli.
7:45
Karavan v Cannes. Už jen účast v soutěži je zázrak, zdůrazňuje česká témata, říká šéfka fondu audiovize
Číst článek
Váš snímek byl vybrán do hlavního festivalového programu na tak prestižní přehlídce. Co pro vás to uznání znamená?
Už to je největší ocenění naší práce – mé a celého týmu. Všichni máme hroznou radost, je to cena už sama o sobě a všechny nás strašně těší.
Svoji zkušenost s filmovým festivalem v Cannes už máte z roku 2009, když jste zvítězila jako studentka FAMU s filmem Bába v sekci studentských filmů. Chystáte se letos tento úspěch zopakovat?
To nezáleží úplně na mně (smích). Jak už jsem řekla v předchozí otázce, za obrovský úspěch a radost považuju to, že jsme byli vybraní do takto prestižní sekce, a všechno ostatní už je jenom něco moc hezkého navíc.
V čem se sekce Un Certain Regard liší od hlavní soutěže?
V hlavní soutěži skoro nikdy nebývají debuty. Sekce Un certain regard je zaměřena zejména na debutující filmaře nebo na filmaře, kteří točí druhý nebo třetí film. A co vím, tak se snaží podle oficiálních materiálů vybírat filmy, které jsou umělecky zajímavější, mají nějaké zásadní téma nebo jsou jiné. Většinou je to ale právě pro filmaře, kteří ještě v Cannes nikdy nebyli a nikdy film neprezentovali.
6:52
Chtěla jsem vyprávět o znovunalezené životní radosti, říká Kirchnerová. Její Karavan uvede festival v Cannes
Číst článek
Na vašem filmu se podílelo nápadně hodně žen, včetně dvou kameramanek Simony Weisslechnerové a Denisy Buranové. Myslíte, že ten ženský vklad je na celkovém vyznění znát?
Doufám, že ano. Myslím si, že jsme tam vložili nějakou citlivost. Ještě bych vyzdvihla to, že jsem měla možnost spolupracovat s producentkou Dagmar Sedláčkovou, která pochopila ten film i moji složitou situaci jako ženy-filmařky, kdy nemůžu točit a pracovat bez velké finanční podpory. Myslím si, že s producentem-mužem se mi nikdy takové podpory nedostalo, takže to velmi oceňuju.
Z 20 snímků soutěže 78. ročníku canneského festivalu jich šest natočily ženy. Je to dost, nebo málo?
Je to málo. Na světě je 50 procent žen a 50 procent mužů. Ideální by bylo, kdyby snímků od žen bylo víc, ale každý rok se to lepší, tak snad to bude ještě čím dál tím lepší.
