Mission: Cannes, díl 1. Festival nabídl glamour, politiku i umělecký film už v prvních dnech
Tom Cruise uvedl v Cannes údajně poslední Mission: Impossible. První soutěžní filmy nabízejí tíživou fantomatickou podívanou z Německa, příběh z doby Stalinova teroru v SSSR anebo francouzskou procedurální krimi z doby protestů žlutých vest.
Letošní ročník festivalu v Cannes zahájila divácky vděčná, v lecčem sympatická, ale formálně spíš televizní muzikálová dramedie Partir un jour (Jednoho dne odejít). Režisérka Amélie Bonnin v něm vypráví o michelinské kuchařce v krizi středního věku. Když se vrací za svým nemocným otcem do rodného městečka, ocitne se na rozcestí.
‚Děkuji festivalu za tuto komunitu, tento vesmír.‘ De Niro získal v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo
Číst článek
Zahajovací snímek nicméně zastínily politické aspekty úvodního večera, na kterém klaunsky vystoupil Quentin Tarantino, ale především Robert De Niro ostře kritizoval Donalda Trumpa a jeho politiku, aniž by současného americkou hlavu státu jmenoval. Během převzetí Zlaté palmy za celoživotní přínos se zmínil jen o „ignorantském prezidentovi“.
Francouzská herečka a prezidentka hlavní poroty Juliette Binoche zase složila poctu Fatimě Hatouma, palestinské fotografce a filmařce, kterou zabila izraelská armáda. Toto téma se do festivalu propisuje velmi silně, především kvůli uvedení několika palestinských snímků a eskalaci izraelské vojenské likvidace Gazy.
Hned začátek festivalu tak připomněl, že Cannes není jen akcí orientovanou na umělecký film, ale také společenskou událostí s mnoha politickými konturami, místem, kde jsou vždy vítány a oslavovány hvězdy (především americké a domácí, francouzské), filmový průmysl a mainstreamové počiny.
Cruise vs. modrá mlhovina AI
Den po zahájení měl ostatně světovou premiéru snímek Mission: Impossible – Poslední zúčtování, který je podle tvůrců posledním, osmým dílem akční špionážní série o agentovi Ethanu Huntovi s tváří Toma Cruise.
Filmová franšíza se zakládá na televizním seriálu, současnými tahouny jsou producent, režisér a spoluscenárista Christopher McQuarrie právě s největší (akční) hvězdou současného Hollywoodu Cruisem.
Cannes hostí filmový festival. De Niro dostane čestnou Zlatou palmu, šanci na cenu má i Česko
Číst článek
Canneský festival Cruise miluje, zároveň ale kritiky filmu po právu poukazují na slabiny snímku, který se určitě nezapíše mezi nejlepší díly.
Kvůli návaznostem na předcházející sedmičku Mission: Impossible i z důvodu ohlédnutí za celou sérií je ve filmu příliš mnoho vysvětlujících dialogových scén i flashbacků do minulosti. A vizualizovat boj člověka s umělou inteligencí není pro kinematografii, zrozenou v jiné éře, stále úplně snadné.
Mluvící modrá mlhovina tzv. Entity a souboje mužů, kteří mají klíč k jejímu zdrojovému kódu, jsou řešením jen částečným. Mnohem jistější si je film ve scénách podmořské mise anebo při leteckém rodeu.
Tom Cruise už patrně visel za všechny součástky letadla, na jedné ruce nebo za obě, takže uzavřít sérii je vlastně na místě. Do českých kin přijde Mission: Impossible – Poslední zúčtování 22. května.
Fantomy několika generací německých žen
Mascha Schilinski je oproti tomu nejméně známé jméno canneské hlavní soutěže. Svůj druhý celovečerní film Sound of Falling (Zvuk pádu) představila na samotný úvod programu a jde o velmi fantomatický film, ve kterém lze nalézt snad i přítomnost duchů.
Zvuk pádu vypráví příběh žen a rodin, žijících na východoněmeckém statku během čtyř různých období dvacátého a jedenadvacátého století.
Skoro všechny trpí patriarchálním chováním, přitahuje je smrt a zmar, vnímají lidskou konečnost od raných setkání s rodinnými rituály a tragédiemi, od prvních zkušeností se sexualitou a tělesností nebo s dětskými záhadami i černým humorem přítomným ve formálně vynikajícím filmu.
6:52
Chtěla jsem vyprávět o znovunalezené životní radosti, říká Kirchnerová. Její Karavan uvede festival v Cannes
Číst článek
Zdá se, že letošní ročník canneského bude méně skandální a provokativní (i když – počkejme, jak bude vypadat snímek Alpha od Julie Ducournau!), ale snad nabídne pestrou škálu filmů a podstatné zážitky nad rámec hvězdného mainstreamu.
Že by tomu tak mělo být, ukazuje i v Česku dobře známý ukrajinský režisér Sergej Loznica.
Ve filmu Dva prokurátoři vypráví příběh devastace práva v době stalinského teroru v roce 1937 s evidentní snahou ukázat, že v Rusku se nic nezměnilo. Autor, věnující se hraným i dokumentárním snímkům, sevřenou formou noří diváky do deziluze roku, kdy Stalin poslal na smrt a do gulagů nejvíc lidí.
Francouzský režisér Dominik Moll se zase tíživým kriminálním dramatem Dossier 137 (Případ 137) ukazuje vyšetřování jednoho z policejních přečinů v době protestů žlutých vest.
Důkladně, procedurálně sleduje celé vyšetřování, ale navazuje na svůj minulý film Noc 12. mimo jiné tím, že hledání viníka ve filmu ustupuje mnohem větším celospolečenským tématům.
