Gratulujeme za tento úspěch. Dívala jste se už, jaké další snímky porota do soutěže vybrala? Je tam třeba režisérský debut od hollywoodské hvězdy Scarlett Johanssonové.
Ano, dívala jsem se a debut Scarlett Johanssonové mě velice zajímá. I ta synopse se mi líbila, že je to příběh starší dámy, která začíná nový život. To mě velmi oslovilo.

Pak mám radost, že tam potkám i lidi, které znám osobně. Režiséry, se kterými jsem se setkala při vývoji scénáře v Torino Film Labu, což je třeba chilský režisér, který tam má film The Mysterious Gaze of the Flamingo (Tajemný pohled plameňáka).

Stejně tak se těším, že v hlavní soutěži je taky moje kamarádka, Carla Simón, španělská katalánská režisérka, která vyhrála Berlinale.

Vaše poetická roadmovie o vztahu syna a matky vychází částečně z vašich životních zkušeností. Proč jste se rozhodla zasadit příběh do Itálie?
Pro mě bylo důležité vyprávět nejenom příběh o matce a handicapovaném synovi, ale taky o svobodě, o nějaké lehkosti a radosti ze života, o znovunalezené radosti ze života.

Měla jsem takový intenzivní pocit, že bych ráda natočila něco, co v sobě má nějaké světlo, moře, teplo. Zároveň mi to přišlo velice logické, protože ženy mé generace tenkrát, před těmi 20 lety, opravdu do Itálie jezdily. Jezdilo se tam hodně na brigády a byla to pro Čechy po revoluci taková vysněná země na dovolenou. Dávalo mi to logický smysl, že to takto do příběhu zapadá.

Hlavní roli ztvární Aňa Geislerová. Byla vaší jasnou volbou hned od začátku?
V podstatě ano, protože pro mě je Aňa fenomenální herečka, fascinující člověk, fascinující žena. Jsem už léta její obrovská fanynka, už od Jízdy se mi strašně líbila.

Pro mě je ale u herců vždycky důležité, abych cítila, že se na tu látku dokážou niterně a hluboce napojit a přemýšlet o ní. A u Aňy jsem měla pocit, že se to stane.

Když jsme se poprvé setkaly nad scénářem, tak to bylo moc hezké setkání, protože ty otázky, které mi kladla a ty komentáře… Strašně mě to potěšilo, protože jsem měla pocit, že ona naprosto přesně chápe, o čem já chci ten příběh vyprávět. A samozřejmě je taky Aňa máma tří dětí, takže se velice hodila do příběhu o mateřství.

Ztvárňuje tedy matku chlapce s Downovým syndromem. Toho si zahrál David Vodstrčil, jde o jeho první roli. Jak jste ho objevila? A vyžadoval nějaký specifický režisérský přístup?
Dělali jsme obrovský casting. Musím poděkovat Maje Hamplové, castingové režisérce, která nám poskytla své studio a vůbec své know-how.

Pracovali jsme na tom opravdu víc než půl roku, casting nám trval dlouho. Viděli jsme opravdu velké množství chlapců nejen z Čech, ale i ze Slovenska a snažili jsme se k tomu přistupovat poctivě.

Pak jsme měli i dlouhé přípravy, měli jsme Helenu Polákovou, skvělou dětskou koučku, vlastně i Aňa s Julií Oľhovou se do těch příprav intenzivně zapojily. Dělali jsme společně různá fyzická cvičení, napojování, různé věci s prvky muzikoterapie, fyzického divadla… A Aňa s Davidem se do sebe opravdu „zamilovali“.

Aňa vždycky říká, že je to její další čtvrté dítě a myslím si, že to z toho filmu je cítit, jak je ten jejich vztah silný a hluboký. Potom na natáčení - nechci říct, že už to šlo samo, ale oni ten stav nehráli, oni ho opravdu žili.

Vy už jste na festivalu v Cannes jeden snímek uvedla, konkrétně krátký film Bába z roku 2009. Také jste získala jednu z cen. Myslíte si, že váš film porota podpořila i díky tomu, že pro festival v Cannes už nejste neznámým jménem, že vám ta zkušenost pomáhá?
Určitě to tomu pomůže, ale dozvěděla jsem se, že letos se hlásilo skoro 3 000 filmů a do hlavní soutěže a na Un Certain Regard vybrali celkem jenom 35 filmů.

Těch filmů, které byly v Cinéfondation nebo na nějakém jiném festivalu, je vlastně velké množství. Do poslední chvíle jsme opradu měli strach. Sice nás tam měli zahrát, protože jsem vyhrála hlavní cenu Cinéfondation, ale taky to mohlo být v nějaké vedlejší, velmi „off“ sekci, někdy poslední den ráno.

To, že nás vybrali do Un Certain Regard, je pro mě prostě obrovský úspěch. Včera jsem ještě děkovala pánu Gilles Jacobovi, který vedl Cinéfondation a založil ji, za to, že mě kdysi dávno objevili a vybrali s Bábou. A on mi odepsal, že je šťastný, že ten film mluví sám za sebe, že ho tam nemusel nikam doporučovat nebo tlačit. To mě potěšilo. 

Pavlína Nečásková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít