Při přemítání nad Kanáry, které minulý týden uvedla do své nabídky filmotéka Aerovod, mě nezávisle na jejich komicky absurdní atmosféře bodlo u srdce.

Prvním důvodem byla skutečnost, že měl tento kriminální thriller loni světovou premiéru v hlavní soutěži na festivalu v Cannes. Jeho letošní ročník, nebýt koronavirové pandemie, by právě v těchto dnech probíhal a prostřednictvím unavených novinářů by se z něj do světa šířily zprávy o filmových premiérách.

Druhý důvod byl mnohem osobnější. Zápletka s pískáním jako šifrovanou řečí totiž stočila mé myšlenky k zaplněnému Staroměstskému náměstí, kudy jsem se tolikrát proplétala a vždy přitom cíleně ignorovala neúprosné hvízdání, kterým ke svým kasičkám lákala turisty dvojka chlapíků ve zlatém.

Po zhlédnutí Kanárů si aspoň můžu představovat, že nebyli otravní, pouze se skrývali všem na očích. Že ve skutečnosti kdysi strávili jistý čas na ostrově La Gomera, kde si osvojili domorodý způsob komunikace, prostřednictvím něhož nyní posílají svým kumpánům šifrované zprávy, davům na náměstí nevědomky.

Autorství této lehce šílené premisy přísluší rumunskému filmaři Corneliu Porumboiuovi. Přesně tímto směrem, s výjimkou street performance, se odvíjí jeho noirově laděný thriller.

Jeho hlavní hrdina, zkorumpovaný bukurešťský policista Cristi (Vlad Ivanov), kývne na časově náročnou, avšak lukrativní nabídku drogové mafie. Na Kanárských ostrovech se naučí místní hvízdanou řeč, aby následně mohl přímo pod rukama svých policejních kolegů dostat z vězení mafiánského komplice Zsolta (Sabin Tambrea). Odměnou mu budou matrace plné peněz a krásná, nevypočitatelná Gilda (Catrinel Marlonová) k tomu.

Že odpovědí kriminálního podsvětí na napíchnuté telefony a sledovací zařízení bylo zrovna přistoupit na šifrované pískání (které neznalí nerozliší od zpěvu ptáků, jak ve filmu prohlásí jeden z mafiánů), perfektně vypovídá o tónu Porumboiuova snímku.

Nabídne nadsázku i suchý humor a jeho postavy se ztotožní s absurdní realitou jeho světa s natolik vážnou tváří, až ho chvílemi od rukopisu Wese Andersona dělí jen vypointovaný švenk kamerou. Kanáři nicméně stejnou měrou překonávají hranice států jako žánrů. V jeden moment tak dokážou být tajemným, sexy noirem komplet s typicky uhlazenou stylizací, a v druhém to vše kontrastovat ohraným hitem od Iggyho Popa.

Podobně jako filmová mafie šifruje své zprávy, kóduje i Porumboiu svůj příběh podle známých, srozumitelných vzorů. Gilda je tak svůdnou femme fatale, Cristiho nadřízená Magda (Rodica Lazarová) zase chladnou ženou v tradičně mužské roli. Samotný policista pak jakýkoli pokus o sympatie ze strany diváků ztěžuje neprostupnou maskou, kterou zocelil životem pod dohledem skrytých kamer a všudypřítomných zvídavých očí.

Z každé stopy ale nakonec scénář méně i více úspěšně udělá krok stranou. Přistupuje tak i ke způsobu vyprávění, které pomocí skládačky míst, času a postav dávkuje zvraty, čímž celkem přímočarý děj udržuje hádankou. Kanáři jsou díky tomu filmovou jednohubkou, které sice možná ve finále neuspokojí zaryté fanoušky hvízdání, ale jako originální kousek s důvtipnou zápletkou rozhodně obstojí.

Snímek Kanáři je ke zhlédnutí ve videotéce Aerovod. V české premiéře byl k vidění 5. května v rámci online projekce Moje Kino LIVE. Speciálně ho uvede 27. května také pražské Bio Oko.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít