Melancholičtí zloději umění a sklepní rehabilitace. Co přinesl londýnský filmový festival
Dvakrát jde o komickou náhodu, třikrát už o pozoruhodný trend. Kdo ale ví, o čem vypovídá, že se v tolika filmech uváděných v polovině října na tradiční přehlídce v britské metropoli opakoval zrovna motiv únosu a následného pokusu o nápravu problematického člověka u někoho ve sklepě.
V případě Bad Apples (Zkažená jablka), debutového komediálního thrilleru švédského režiséra Jonatana Etzlera, je to mladá učitelka s tváří Saoirse Ronan, která do sklepa zavře jednoho ze svých 10letých žáků.
Zatímco on zuřivě buší do dveří a křičí po ní nadávky, ona si s těžkým vědomím svého radikálního kroku sedá před televizi a pouští si na odreagování herní simulátor kombajnové sklizně. Nejhorší zjištění ji ale teprve čeká: její třída totiž bez přítomnosti rušivého elementu začne výrazně prospívat.
Scénář vychází ze švédské knihy Rasmuse Lindgrena, což by vysvětlovalo, kde se ve filmu zasazeném do anglického Bristolu vzala ta morální hrana a lehce znepokojivá rozvernost.
S podobně absurdním konceptem přitom pracuje i polsko-britský snímek Jana Komasy Good Boy (Hodný kluk, ale neplést se stejnojmenným, letos uváděným hororem z pohledu psa), kde si 19letého delikventa „vezme“ na převýchovu ne zrovna fungující rodina Stephena Grahama a Andrey Riseborough.
V Bugonii, nové satiře Yorgose Lanthimose, nejde ani tolik o nápravu charakteru jako o pečlivě plánovanou, ale neméně pomatenou konfrontaci. Bratranci Jesse Plemons a Aidan Delbis totiž – v maskách Jennifer Aniston – unesou šéfku velké farmaceutické společnosti Emmu Stone. Ta má podle internetové konspirace být členkou mimozemského pokolení, které plánuje vyhladit lidstvo.
I když další bitvu prohrajeme, děcka budou v pohodě, vzkazuje nový film s DiCapriem
Číst článek
A tak jí pod sedativy oholí hlavu a pomažou tělo tlustou vrstvou krému, „aby nemohla komunikovat se svou mateřskou lodí“, a vyzkouší různé způsoby, aby jim prozradila své tajné plány. Ona je ale i po několikadenním věznění stále odpálkovává perfektně nacvičeným falešným úsměvem a korporátními frázemi.
Kdo by se třeba obával, že Bugonia toho nebude schopná udělat víc, než poukázat na zoufalství a ošklivost na obou znepřátelených stranách, může být v klidu. V pořadí už čtvrtá spolupráce řeckého režiséra Lanthimose a herečky Stone (po Favoritce, Chudáčcích a Milých laskavostech) je totiž podstatně podvratnějším, bizarním a zároveň hořkosladkým příběhem, než se může na první pohled zdát. Bez úhony nevyjde žádný z nás.
Na tématech konspirací a radikalizace staví také zahajovací snímek letošního londýnského festivalu, kterým byl nový přídavek do divácky oblíbené detektivní ságy režiséra a scenáristy Riana Johnsona Na nože.
Detektiv Benoit Blanc (Daniel Craig) s komickým jižanským přízvukem a dokonale upraveným zevnějškem přijíždí ve svém třetím a dosud nejtemnějším filmovém případu vyšetřit vraždu na odlehlé newyorské farnosti, kde se kolem plamenného faráře těsně semknula skupina jeho nejvěrnějších. Není to ovšem nutně katolická víra, jak ji poznal narušitel ve formě mladého faráře Joshe O'Connora, co praktikují.
O’Connor se vedle toho blýskl ještě v novém snímku Kelly Reichardt s názvem The Mastermind, který jako by se vědomě vzpíral všemu, co by se dalo očekávat od vyprávění o zloději umění.
Jazzovou hudbou podbarvené drama je totiž spíše rozjímavou charakterovou studií muže, jehož neschopnost úspěšně dokonat loupež několika obrazů nebude největším z jeho problémů. Pokud tedy ve svém diváckém zážitku nutně nepotřebujete svižnou akci, možná je film, kde se O'Connor s velkou dřevěnou krabicí (velmi komicky a útrpně) pokouší sedm minut vylézt po žebříku, právě pro vás.
Silných hereckých momentů ovšem festival, který každoročně nabízí výběr toho nejlepšího z velkých mezinárodních přehlídek a očekávaných premiér v kinech i na streamu, přinesl více. Zmiňme třeba životopisně laděný film Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma.
Drama o vzniku v ložnici natáčeného alba Nebraska by se s notnou jízlivostí dalo nazvat 113 minutami o tom, jak se několik opatrně našlapujících osob snaží dostat mladého Bruce Springsteena na terapii.
Pokud má snímek Scotta Coopera v rámci vyčerpaného žánru hudebních biografií co nabídnout, pak je to právě herecká proměna Jeremyho Allena Whitea v hudební legendu.
Festivalová Ji.hlava nahlédne za fungování OnlyFans a stane se kulisou ‚chodeckého filmu‘
Číst článek
V předběžných oscarových tipech se pak opakovaně objevují třeba i jména Paula Mescala a Jessie Buckley, protagonistů nové adaptace románového bestselleru Hamnet, kde se jako dramatik William Shakespeare a jeho žena Anna (Anges) Hathaway potýkají se smrtí svého jediného syna.
Za snově atmosférickým filmem, který z vás vytlačí slzy nezávisle na vaší ochotě, stojí oscarová režisérka Chloé Zhao a producentsky se na něm podíleli i Steven Spielberg a Sam Mendes.
Možná přehnaně velká očekávání byla od dramatu Anemone, debutového snímku režiséra a scenáristy Ronana Day-Lewise, který zároveň slouží jako herecký návrat jeho otce Daniela Day-Lewise.
Trojnásobný držitel Oscara si tu zahrál životem ošlehaného samotáře, v jehož chatě se jednoho dne zjeví jeho odloučený bratr Sean Bean. Ten se ho v průběhu několika společně strávených dní snaží přesvědčit, aby se vrátil domů a poznal svého dospívajícího syna, za kterého jeho bratr mezitím převzal poručnictví.
Snímek má výhodu silného hereckého obsazení, využít toho se mu už ale nedaří. Pár zajímavých vizuálních nápadů a jeden velmi památný Day-Lewisův monolog o knězi a fekáliích ubíjí repetitivnost a bezvládnost toho zbytku.
