Hrát se symfonickým orchestrem? ‚Jsem drzá jako Pipi Dlouhá punčocha. Dělám si, co chci,‘ říká Radůza
„Písniček už mám zase jako na dvojalbum, to je prostě peklo,“ směje se zpěvačka a multiinstrumentalistka Radůza na Radiožurnálu v pořadu Host Lucie Výborné. O čem vypráví ve svém novém singlu Já tě prosím, buď tu se mnou? Jak poznala Jiřího Korna? A proč je pro ni inspirativní Britney Spears?
Zhruba v půlce května jste vydala nový singl Já tě prosím, buď tu se mnou, zpívaný v rodě mužském.
Často zpívám v rodě mužském, velmi často. Třeba celou desku Muž s bílým psem jsem nazpívala v mužském rodě, aniž bych si toho všimla, aniž by si toho kdokoliv všiml. Až asi měsíc po natočení desky si toho všiml můj kytarista.
Když mi byly tři roky, zhroutila jsem se z toho, že zemřu. Jak jsem pochopila konečnost života, říkala jsem si, že chci všechno vidět a všechno poznat. A to mi zůstalo, vypráví Radůza
Pro mě je to přirozené, protože jsem vyrostla na lidových písničkách a vůbec nikdy mě nenapadlo, že bych nemohla zpívat třeba písničku Já husárek malý nebo Ach synku, synku. Vůbec mě to nenapadlo.
Pak jsem zpívala trampské písničky a většina autorů trampských písniček, nebo vlastně všichni, co já znám, byli muži a zpívali v mužském rodě. Všichni jsme zpívali Bednu od whisky a Tři kříže a vůbec mě nenapadlo, že bych to neměla zpívat, protože to není v ženském rodě.
Překládala jsem třeba i Vysockého, Plachtu jsem přeložila. Čili mě vůbec nikdy nenapadlo, že by to mohl být problém, protože přece knížky taky píšou muži v ženském rodě a ženy v mužském rodě… Tak proč ne písničky?
„Já tě prosím, buď se mnou, a ty mi půjčíš pistoli.“ To je úryvek z toho textu. A také, jak říkáte, je to reálná historka. To je vaše historka?
To je moje historka. Kdysi jsem se opravdu strašně bála. Byla v mém životě období, kdy jsem se opravdu tak bála, že byl pro mě problém jít na určité místo nebo se jenom vyskytnout blízko toho místa. A prosila jsem jednoho kamaráda, měla jsem nějaký záchvat strachu, jestli by se mnou nezůstal, a on to odmítl.
32:01
Pokáč: Album pro děti? Refrény na papíře vypadají blbě, ale dávají dohromady smysluplné básničky
Číst článek
Mám tohoto člověka strašně ráda, protože je hrozně přímý. Když vás někdo poprosí o pomoc, můžete to odmítnout. A já jsem ochotná a schopná se s tím srovnat, když to udělá přímo.
Takže on to odmítl, což pro mě v tu chvíli samozřejmě bylo těžké. A místo toho, aby byl se mnou, mi nabídl, že mi půjčí takovou vzduchovou pistoli, a řekl: „Hele, já ti toto půjčím a kdyby někdo přišel, tak ho zaženeš tou vzduchovkou.“
Takže já tě prosím, buď tu se mnou, a ty mi půjčíš pistoli. Nebyla to pistole, na kterou potřebujete zbrojní průkaz. Byla to legální vzduchovka, ale šlo jenom o ten obraz, který jsem v sobě nosila třeba 15 let.
A najednou to ze mě vypadlo, když jsem se začala zaobírat pašijovým tématem a říkala jsem si, že Ježíš musel mít hrozný strach.
Byl to člověk, byl v lidském těle, musel mít hrozný strach. Věděl, co bude, a říkal si: „Můj otec je nejmocnější bytost na světě a já ho tady necítím. On tu není, opustil mě, nebo je tu se mnou? Nebo jak to je? Já tě prosím, buď tu se mnou.“
Emoční vyčerpání
Zajímá mě, co se stalo s těmi pašijemi. Jsou hotové?
Ne, nejsou hotové. A já se domnívám, že je nikdy nedokončím, protože mě to tak strašně emocionálně vyčerpávalo, že jsem se bála, že u toho umřu. Když jsem napsala písničku Madeleine z alba Marathon, příběh běžce, tak jsem tři dny potom ležela v posteli, nemohla jsem se hnout, jak moc jsem to prožívala.
26:17
Už jako malá jsem s čínskými hůlkami zkoušela Aidu, směje se nejmladší dirigentka Národního divadla
Číst článek
Trápila jsem se tím, že to nedokončím, na to nejsem zvyklá. A pak jako kdyby na mě někdo promluvil a říkal: „Hele, víš co, už máš hotovo, už nemusíš. Víš co, bav se.“
A tak jsem si to vzala, říkala jsem si: „Komu se poštěstí, že mu řeknou ‚bav se‘“? Takže se teď bavím a dělám si, co chci, skládám si, v jakém chci jazyce, a píšu písničky, pro koho chci, úplně pro všechny. Anebo ne, prostě si dělám, úplně co chci.
Vrátím se zpátky k tomu singlu Já tě prosím, buď tu se mnou. Vždycky když se objeví první vlaštovka, tak si příznivci mnou ručičky a říkají: „Aha, už brzy něco bude.“ Takže kdy něco bude?
Teď fakt nespěchám, bavím se. Takže písniček už mám zase jako na dvojalbum, to je prostě peklo. (směje se)
Pipi Dlouhá punčocha
Radůzu vám hrajeme na Radiožurnálu. Konkrétně toto bylo Kupředu plout ze stejnojmenného alba nahraného se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v roce 2020. Vy jste si řekla o úkol a dostala jste ho?
Přišli za mnou ze SOČRu, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, jestli bych si s nimi nechtěla udělat koncert, že by zaranžovali nějaké moje písničky.
28:27
Xindl X: S vírou hodně koketuju. V textech se často odvolávám na absenci Boha v dnešní společnosti
Číst článek
A já jsem si říkala, že to už jsem dělala s Plzeňskou filharmonií, tak pro ten SOČR by to chtělo něco speciálního, něco, co jsem ještě nikdy nedělala. A tak mě v tu chvíli blesklo a řekla jsem to hned: „A nechcete, abych napsala melodram?“ Oni se zamysleli a pak řekli: „Ale tak jo.“ (směje se)
A máte to taky tak, že když vám někdo řekne ano, tak si pak v duchu řeknete: „Melodram, vždyť to jsem vlastně nikdy nedělala. Jak to zvládnu?“
Ne, vůbec. Já jsem jako Pipi Dlouhá punčocha. Já si řeknu: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde!“ (směje se)
Ale šlo vám to. Dokonce jste si zahrála i na zobcovou flétnu.
Zahrála jsem si na zobcovou flétnu, jsem opravdu neuvěřitelně drzá. Zobcová flétna je nástroj, který dělá hrozné kiksy a všichni na něj dost neradi hrají. Tak jsem si řekla, že na něj budu hrát se symfonickým orchestrem. Hrála jsem i na dudy se symfonickým orchestrem, s tím plzeňským. Jsem hrozně drzá.
Co má Radůza za superschopnost? Jak vznikla její spolupráce s Robertem Křesťanem? A jak vzpomíná na Zuzanu Navarovou? Poslechněte si celý rozhovor.
