Pokáč: Album pro děti? Refrény na papíře vypadají blbě, ale dávají dohromady smysluplné básničky
Své páté album hudebních říkanek doprovází písničkář obrázkovým zpěvníkem. „Někdy to dává dohromady poměrně smysluplnou básničku. Doma jsme si kdysi četli texty Ivana Mládka, člověk se u toho řezal, protože je to výborný i bez muziky. A tak jsem si řekl, že vydám tyto básničky,“ představuje svůj nejnovější počin hudebník Jan Pokorný alias Pokáč v rozhovoru pro Radiožurnál.
Kromě toho, že jsi v dětství studoval gymnázium a pak jsi postoupil dál, tak jsi chodil do lidové školy umění. Krom toho jsi paralelně hrál fotbal. Myslím, že podle toho, co děláš, je patrné, co ti šlo líp.
Já vždy zastávám to, že talent není něco dané shůry, že to je de facto píle plus pár faktorů. Nicméně já jsem fotbal hrál tak dlouho a jsem v tom tak hrozné jelito, že to asi opravdu nemám v genech. Asi nejsme úplně tabula rasa, jak se říká. Muziku dělám oproti fotbalu výrazně kratší dobu a v porovnání mi jde trošku líp. Fotbal mě hrozně baví, ale taky mi hrozně nejde.
Solitér? Mám rád hry a moc mě nechtěly holky, když jsem byl mladší. Pořád je to pro mě aktuální téma a přijde mi zajímavé o tom psát, poodkrývá písničkář Pokáč
A kam jsi to dotáhl ve fotbale? Hrál jsi aspoň nějakou soutěž?
Hrál jsem nejnižší soutěž, co existuje. Ani nevím, jak se to jmenuje, ale hrál jsem za SK Stehelčeves. Jak se říká, nemáš fleka, hraješ beka – měl jsem většinou post na levém nebo pravém kraji obrany.
Vzhledem k tomu, že většinou na vesnicích hrají kluci, kteří tam nejsou registrovaní, jsou registrovaní třeba v lepších klubech jinde a tam si jdou zahrát jen tak, byl jsem skoro jediný, který tam byl legálně, tak jsem měl i kapitánskou pásku a ostatní týmy si mě o to víc hlídaly. Nebylo to úplně nejšťastnější období. Nicméně nebýt toho, třeba tady nejsem, kdoví.
Hrdý sparťan, vždycky sparťan. Ale pokud si dobře pamatuji, v rozhovoru v nějakém fotbalovém plátku jsem vyčetl, že v určitém období jsi sázel proti Spartě, což mi přijde trochu bizarní, nečestné, až nesportovní.
Já jsem ale slyšel, že to je poměrně běžný fenomén a říká se tomu diverzifikace zklamání. Když fandíš někomu, komu se hrozně nedaří, tak začneš sázet proti němu.
28:27
Xindl X: S vírou hodně koketuju. V textech se často odvolávám na absenci Boha v dnešní společnosti
Číst článek
Typicky se na zápas týden těšíš, pak u toho dvě hodiny trpíš a pak jsi ještě dva dny naštvaný. Takto, když ti to aspoň přihodí pětistovku do kapsy, si řekneš: hele, aspoň to pětikilo – a když prohraješ třeba stovku, tak zase ten tvůj tým vyhrál. Záleží, jak si to nastavíš. Ale musím říct, že od té doby, co jsem začal sázet proti Spartě, se pak Spartě zase začalo dařit. Takže je to částečně i moje vina, že pak vyhráli ty dva tituly.
Máš pocit, že některé z tvých dětí, případně obě, už v sobě mají tvoje písničkářské geny? Nebo je tam spíš sport po mamince?
Po mamince určitě, přijde mi, že mají tendenci na všechno vlézt a na všem se přizabít, ať už sami sebe, nebo navzájem. Ale i písničky mají rádi a když zpívají, tak to víceméně tvoří melodii. Vztah k tomu určitě mají, máme doma i klávesy, na které si můžou kdykoliv zahrát – občas k nim přijdou a brnkají si na ně.
Snažíme se v nich hudbu nějakým způsobem budovat, protože hudba tě rozvíjí úplně po všech stránkách, je to skvělá disciplína a skvělá zábava. Od všeho něco asi, uvidíme. Zatím jsou ještě malí a zatím to vypadá, že budou MMA zápasníci, podle všeho.
Dětské album
Spolu s pátým albem, dětským, které je venku možná pár týdnů, by měla být také ilustrovaná knížka. Povedlo se, nebo ne?
V pondělí už bude dostupná na našem e-shopu a na koncertech. To je knížka, která vychází současně s albem a obsahuje texty písniček. Vzhledem k tomu, že texty dětských písniček jsou poměrně říkankovité, můžeš si je přečíst jako básničku a je to úplně v pohodě.
ZUŠ v Horním Slavkově získala mobilní studio pro nahrávání hudby, tance i divadla
Číst článek
Někdy samozřejmě refrény napsané na papíře vypadají trochu blbě, ale někdy to dává dohromady poměrně smysluplnou básničku. My jsme si třeba doma kdysi četli texty Ivana Mládka, člověk se u toho řezal, protože je to výborný i bez muziky. A tak jsem si řekl, že vydám tyto básničky.
Budou k tomu krásné ilustrace, každá básnička má nádherné ilustrace, takže to nebude úplně zpěvník. Kluci u nás doma mají často tendenci vzít zpěvník, ať jim něco přečtu, ale 90 procent stránky jsou noty, občas ilustrace v rohu, a to není úplně zábavné. Takto je to krásná ilustrace přes druhou stránku, jsou tam texty a ještě dvě bonusové básničky oproti desce, aby člověk měl ještě přidanou hodnotu.
Máme spoustu krásných knížek, ale kluci si chtějí před spaním často číst úplně největší bejkárny, když to řeknu slušně. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit, třeba to někdo ocení. Jsou v tom i akordy, kdyby si to někdo chtěl zahrát. Není to úplně zpěvník, ale není to úplně jenom knížka, je to takový hybrid. Uvidíme, co na to lidi řeknou.
Komu je určená sbírka, které se Pokáč věnuje? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
