Obrazy původně visely v dámském salónku, což byla část galerie přístupná pouze ženám a všem, kteří se jako ženy identifikují. To se nelíbilo jednomu mužskému návštěvníkovi – Jasonovi Lauovi –natolik, že si stěžoval u Tasmánského občanského a administrativního tribunálu, který má na starosti mimo jiné anti-diskriminační agendu.

Lau argumentoval tím, že v galerii zaplatil plné vstupné a že nebyl předem upozorněný na to, že nebude vpuštěn do části muzea. V dubnu tribunál Lauovu stížnost uznal a nařídil muzeu MONA situaci napravit.

Galerie to v podstatě vyřešila přesunutím salónku na toalety. Podle Instagramu jeho tvůrkyně, tedy umělkyně, kurátorky a manželky majitele muzea Kirshy Kaecheleové, záchody vypadají pěkně, skoro luxusně.

MONA tak využívá mezery v anti-diskriminačním zákoně – diskriminovat neboli v původním významu slova „rozlišovat“ je možné například ve školách, v církvích nebo právě na toaletách. Paradoxní je, že podle Kaecheleové byly dosud všechny záchody v muzeu vždy unisex, nedělily se na dámské a pánské.

Autorka říká, že celý koncept má být jakousi odpovědí na skutečné zážitky žen, které v minulosti společnost vylučovala z mnoha míst. „Je to místo, kam se ženy mohou uchýlit, utéct od patriarchátu, vzájemně si užít své společnosti a vychutnat si krásný zážitek. Odmítnutí mužů je velmi centrální a důležitá součást tohoto uměleckého díla,“ dodala.

V části Austrálie se ženám nesměl podávat alkohol ve veřejných barech ještě v 70. letech. Kaecheleová říká, že její dílo propaguje rovné příležitosti tak, že na tyto nespravedlnosti upozorňuje. Konceptuální umění má podle ní právo způsobit mužům jakési nepohodlí – včetně stěžovatele Laua.

Marcel Faltys Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít