„Velká naivita.“ Případ českého influencera ukázal, jak funguje čínská propaganda

Praha 13. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Otázka, která hýbe českým online prostorem a hlavně prostorem sociálních sítí posledních několik dní: Stal se influencer Jan Michálek, kterého na TikToku sleduje skoro milion lidí, obětí čínské propagandy?
Částečně ano, ale nejsem si úplně jistá slovem oběť. Šel tomu hodně naproti a fascinující na tom je, že si neudělal vůbec žádný výzkum dopředu, nevěděl, do čeho jde, netušil, do které země jede, jak to tam funguje. Pro nás jako výzkumníky je velice cenné i to, jak otevřeně o tom mluvil, protože u influencerů, kteří jezdí na pozvání Číňanů do Číny a pak z toho točí nějaká propagandistická pozitivní videa, často chybí propojení mezi tím, proč to vlastně dělají, a finanční motivací. On o tom mluví otevřeně, což je velice cenné, protože málokdo to takto přizná na kameru nebo mikrofon.

Michálkova videa byla i na Instagramu a on je potom smazal, nicméně máme je k dispozici. Vystupuje tam pod svou známou přezdívkou Honzi a jsou na nich záběry z toho, jak cestuje Čínou, setkává se s různými lidmi, objevuje hygienická zařízení v Číně a mluví o tom, že to je záchod budoucnosti a podobně.
Popravdě řečeno mě by nejvíc zajímalo, co tam reálně točil pro Čínský rozhlas pro zahraničí. To je to, na co byl najat, tedy aby jel do Číny na dva dny, údajně na Expo. Tato videa bohužel nemáme zatím k dispozici, respektive nebyli jsme je schopni s týmem dohledat. To, co vidíme, jsou jeho vlastní videa z Instagramu a TikToku, kde ukazuje takové různé špeky z Číny nebo to, co jemu osobně připadá zajímavé, ať už je to fakt, že záchod může mít bidet, nebo hra, kterou viděl v Sin-ťiangu, kde si patrně kazašská menšina hraje buzkaši. To je takový sport, kdy se hází buď s mrtvou ovcí nebo kozou a jezdí přitom na koni. Hraje se to hodně v Afghánistánu, ale hrají to i Tádžikové, Kazaši, Ujguři a tak dále. On to komentuje slovy: Neptejte se mě, co se hází a co to hrají, já to opravdu netuším. Asi takto byl připraven na cestu do Číny. Je zajímavé, že tam opravdu udal i geolokaci, že byl v Sin-ťiangu.

Na západě Číny.
To je ta problematická oblast, ve které dochází k masivnímu porušování lidských práv ze strany Chanů, většinových Číňanů. Ví se o tom spoustu let a opravdu nevím, proč si zrovna vybral Sin-ťiang a tvrdil potom v dalších videích, kde se to snažil trošku vyžehlit, že to, co z toho točil, si vybral sám a že s těmi lidmi dokonce hovořil, kladl jim kritické otázky, byť sám přiznává, že to bylo rukama, nohama a že byl celou dobu doprovázený čínskou delegací, která se o něj oficiálně starala. Proto pochybuji, že došlo k nějaké upřímné výměně názorů o tom, co se v Sin-ťiangu děje. Video, které publikoval, mělo být o tom, že Čína je krásná a je tam s partou báječných přátel, ale už nějak zapomněl říct, že to byl původně placený výlet, aspoň v tomto videu, a že ti přátelé jsou z Čínského rozhlasu pro zahraničí, což je státní rádio ovládané čínskou komunistickou stranou. 

Naivní oběti čínské propagandy?

Sled událostí byl takový, že Jan Michálek byl v Číně, natočil k tomu nějaká videa, která pak publikoval na internetu. Potom vystoupil v podcastu Hype-Cast, kde se ho na to ptali. Říkal, že mu přišel e-mail, on kývnul, že poletí do Číny, jel tam, za cestu mu zaplatili, ještě si něco vydělal a čínská televize o něm točila dokument.

Je toto nějaký modus operandi čínské propagandy, že si pozve českého influencera do Číny, zaplatí mu, ať už za cokoliv, ale minimálně letenky a návštěvu pekingského veletrhu, jak to pak vysvětloval, s tím, že má propagovat Čínu na Západě, v Evropě? 
Ta strategie je poměrně stará. Když si vzpomeneme, jakým způsobem lákala Čína politiky do Čínské lidové republiky, tak je to úplně stejný model. Používají ho například i vůči akademikům. Bezpečnostní informační služba před tím varuje už řadu let. Vždycky to začíná takovým nevinným pozváním, naprosto banálním: Pojďme si povídat o nějakém společném zájmu, například o čaji, o kultuře nebo o něčem naprosto nekontroverzním. Pak následuje cesta do Číny, která je plně placená, kde je člověku poskytován plný servis, má pocit, že je velmi vážená osoba a že všechno, co říká, je úžasné, strašně to všechny zajímá, přičemž je obklopený pro něj neznámými věcmi. U Honzy Michálka je naprosto zjevné, že nemá žádnou zkušenost s Asií, nejen s Číňany, ale s Asií a tamním, řekněme zvláštním zdvořilým chováním, které lichotí egu. Následují různé placené nabídky, které pořád vypadají jako dobrý nápad, protože proč bych nemohla jet do Číny a vydělat tam nějaké peníze. Později dojde například u akademiků k přenosu know-how z nějaké instituce přímo do čínské instituce nebo k nějaké affinity (blízkost – pozn. red.) politice k čínským narativům. Totéž Čína používá poslední roky vůči influencerům, nejenom vůči těm českým, je to globální trend. 

Takže to neznamená, že cílí na Česko, ale že tam jezdí influenceři z celého světa?
Například v Africe je to poměrně velký trend. A funguje to, protože díky tomu se Čína dostane k publiku, které jí není úplně vlastní. Ten daný člověk má většinou vybudovanou nějakou síť, followery, ke kterým se tak Čína dostane. Influencer s nimi dokáže mluvit jazykem, který je pro ně přijatelný, příjemný. Proto jsem byla tak překvapená, nebo možná vyzdvihuju svým způsobem pozitivní roli Honzy Michálka, protože velice otevřeně a do určité míry naivně hovoří o tom, co tomu předcházelo, jak ho kdo kontaktoval, kolik mu kdo nabídl a tak dále. To jsou věci, ke kterým se zkušení influenceři obvykle nechtějí přiznat. 

Potom, co se strhla velká mela na sociálních sítích ohledně videa v Hype-Castu, dal Michálek vyjádření minimálně pro další dva youtubové kanály, pro kanál Sibiřan a pro kanál youtubera Lukefry. V obou popisuje, že mu nedošlo, že mohlo jít o nabídku propagandistické státní moci na to, aby tam jel a šířil vládní propagandu. Říkal, že si prostě myslel, že jede na výlet do Číny a zaplatí ho stejným způsobem, jak ho platí za jiné nabídky, které dostává. Už jste zmínila, že prý dával kritické otázky lidem na místě, několikrát upozornil na to, že lidé v Číně jsou jeho slovy rasisté, a sype si teď popel na hlavu.

Michálek tvrdí, že dopředu netušil, do čeho se pouští. Prý se ptal i marketingové agentury, která ho k tomu nějakým způsobem uvázala, na to, jestli není spojená s vládnoucí stranou. Agentura samozřejmě odvětila údajně ve dvou třech odstavcích, což má Michálek uložené, že ne, ale asi na to docela sedí pojem naivita, protože kdo by přiznával, že je spojen s někým, kdo chce šířit propagandu, když by chtěl najmout někoho jiného, aby ji šířil za něj. Je za vás toto vysvětlení pochopitelné? Aniž bychom někomu sahali do svědomí, mohlo se to opravdu odehrát takto?
Aby člověk netušil, co se děje v Čínské lidové republice, tak by asi nesměl sledovat žádná média a musel by žít v nějaké své bublině. Je pro mě nepochopitelné, že když odjíždím do nějaké země, tak si ani nezjistím, kam jedu, neprověřím si toho, kdo mi nabízí spolupráci. Myslím si, že to jsou věci, které jsou úplný základ jeho práce – pro koho pracuji, co mám vlastně propagovat, jestli se s tím pojí nějaká reputační rizika pro mě a tak dále. Nevím a nechci interpretovat, co dělá nebo nedělá Honzi Michálek, ale dejme tomu, můžeme tomu říkat veliká naivita. Mě hrozně potěšila česká influencerská scéna, která na to zareagovala, a skoro všichni mu začali vysvětlovat, proč není dobrý nápad jezdit a točit propagandistická videa do Číny.

Dala bych to do kontrastu s tím, co točí jiní čeští influenceři nebo Češi, kteří například dlouhodobě žijí v Číně a nemohou se vymlouvat na to, že neznají tamní realitu. Na Čínském rozhlasu pro zahraničí se teď objevilo video Jiřího Plucara, který žije v Číně. Je to youtuber, který si říká At Home in China a má tam poměrně oslavné video z Chang-čou. Na stejném médiu se v češtině objevilo také video zpěvačky a herečky Ziny, což je také Češka, která dlouho žije v Číně, a hovoří tam velice pozitivně, tuším, že to je také o nějaké plantáži nebo o něčem takovém. To jsou zrovna lidé, kterým bych tu naivitu úplně nevěřila. 

Verbíři a „white monkeys“

Honzi Michálek tvrdí, že by přece nikdy nikam nejel, aby za peníze státního režimu tvrdil, že nějaká země je, nebo není super, a prý to ani ve svých videích nedělal. Zmínila jste, jak na to zareagovala česká influencerská scéna. Já se ještě vrátím k youtuberovi Lukerfymu, který mimo jiné zjistil, že Michálek tam měl být ve spojení s pracovníky Čínského rozhlasu pro zahraniční vysílání. Jak jsem pochopil, tak právě oni mají být styčnými kontakty a verbíři influencerů ze Západu. Snaží se je navábit do Číny, předat jim nějaké informace a možná je pobídnout k tomu, co by o Číně měli říkat. Je role těchto pracovníků, kteří mimochodem mluví česky, skutečně tak zásadní? 
Je to státní rozhlas, který vysílá v několika desítkách jazyků, včetně češtiny. Působí tu už dlouhou dobu a, jak správně říkáte, ti lidé hovoří česky. Dvě velké tváře čínského rozhlasu v češtině jsou Pepa Zhang a Lada Wang. Tito dva mají pořad Studio Krteček, kde ukazují krásy Číny v takové lámané češtině. Jsou to kontaktní body, které jsou potom ve spojení s dalšími českými influencery. Patrně jsou ve spojení i s dalšími lidmi, kteří o Číně chtějí vyprávět pozitivně, jako byl třeba majitel rádií HEY a COLOR, o kterých jsme točili loni.

Zajímal jsem se o ten případ teď víc a zjistil jsem, že se k tomu vyjadřovala i Bezpečnostní informační služba, pro níž je to další kanál, jak šířit propagandu. BIS má za to, že je to totéž, jako když se Čína snaží zasáhnout české politiky nebo vědce. Jak se s touto snahou pojí pojem white monkey (v překladu bílá opice, pozn. red.)?
Nemám to spojení ráda, připadá mi velice pejorativní. Ale pojďme hovořit spíš o tom, že Čína má dva oddělené systémy propagandy, které se ale často potkávají v různých směrech. Za prvé je to externí propaganda, to znamená vyprávění o tom, že Čína je dobrá, pozitivní a mírumilovná země, jakou hraje pozitivní roli ve vztahu k válce na Ukrajině a tak dále. Úkolem propagandy je zároveň potlačovat všechny ostatní narativy, které pro Čínu nejsou tak pohodlné nebo příjemné, ať už je to otázka potlačování lidských práv, různá varování vůči Tchaj-wanu nebo reálná spolupráce Číny s Ruskem a její skutečný vztah ke konfliktu na Ukrajině. Je tam část věcí, které jsou propagovány nejenom Číňany, ale i těmi, jak vy říkáte, white monkeys. 

Ptám se, protože nevím, co to přesně znamená. 
Jsou to takoví influenceři v zahraničí.

Takže jsou to lidé, kteří jezdí do Číny a tak se jim tam říká? Jsou to běloši, kteří mají zlepšovat v očích Číňanů jejich režim? 
Ano. Mluvila jsem o externí propagandě, ale pak je tu i ta interní, která cílí na domácí populaci a má ukázat, že i ten Evropan, běloch je nadšený pokroky Číny, takže to čínská komunistická strana dělá dobře. Je to taková zpětná legitimizace režimu v očích jeho vlastní populace. U Honzy Michálka sice nevíme, co točil za videa, jestli byla reálně určená pro čínský trh, ale myslím si, že to bude obousměrné. Na jednu stranu má hovořit o tom, jak je Čína báječná pro nás, Čechy, což dělá se svým milionem sledujících na TikToku... 

Dvě stě tisíc jich má na Instagramu.
Ale na stranu druhou potom točí i videa pro čínský trh. 

Pojem white monkeys se vám nelíbí, protože vám přijde rasistický? 
Pejorativní. 

Ale měl jsem za to, že ho používají sami Číňané.
Používá se na čínském internetu. 

Jak se o českých influencerech mluví na čínském internetu? Je pro Číňany známá věc, že se tohle skutečně děje, že vláda, respektive státní rozhlas napojený na státní aparát něco takového organizuje?
Na to asi neumím úplně odpovědět. Bavíme se o populaci čítající 1,3 miliardy lidí, která žije v režimu, kde ne všechno je dovoleno říkat nebo napsat, takže nemohu generalizovat. Nicméně Evropané nebo cizinci vůbec jsou pojímaní jako něco zvláštního, exotického, zajímavého, co se vyplatí sledovat, protože to je jiné. Ale jsou to tito cizinci, kteří svým způsobem validují tamní režim.

Potřebuje je Čína? 
Myslím, že je má do určité míry ráda, protože je to lepší, než když ten narativ vypráví čínská komunistická strana. Vždycky je lepší, když tam máte někoho třetího. 

Takže Číňani a Číňanky tomu potom víc věří?
Je to tak. 

Jak moc se tyto snahy zacílit na influencery liší od toho, co jsme znali v minulosti například u politiků? Několik českých politických představitelů totiž taky zamířilo do Číny a později se zjistilo, že tam byli na pozvání a dělali tam kdovíco. Naposledy to byl jeden z poslanců hnutí ANO, ale v minulosti to byli poslanci za ODS, ČSSD. Jak moc se to liší nebo zintenzivňuje? 
Je to jenom pokračování téhož různými prostředky. Když si představíte takový jehlan nebo trojúhelník, tak Čína v minulosti vždycky působila od shora dolů. Působila na politiky, držitele moci, na ty, kteří mohou něco rozhodovat. Když přišla například do České republiky více po roce 2012, tak začala cílit na byznysmeny, potom na akademiky, lidi z neziskového sektoru, novináře a v úplně poslední řadě mířila na české publikum. Vidíme, že je to něco jiného, než co tradičně dělalo Rusko, které cílilo na širokou masu s tím, že doufalo, že narativů, které budou dostatečně štěpící a provokující, se nakonec zmocní nějaký krajně pravicový nebo krajně levicový politik a dostane je do politického mainstreamu.

Čína na to šla jinak z logiky věci. Chápe, že moc je ve státě distribuovaná. Máte-li vládu jedné strany a autoritářský režim, tak se zaměřujete na to malé jádro u moci. Ale zhruba od roku 2019, ještě před covidem, vidíme v České republice, ale i v Evropě obecně, že Čína začíná kopírovat i ruský model. Nejenom, že cílí na politiky a pak se to rozprskává dolů na českou společnost, ale začíná cílit i na českou společnost jako takovou. Různě se snaží vstupovat do médií, ovlivňovat český diskurs. A jakmile to nebylo tak dobře možné díky tomu, že máme zákon o screeningu zahraničních investic, kde jsou média také zastoupena, tak to začala dělat více skrytě. Začala si například najímat PR agentury nebo právnické agentury, aby dostaly do médií požadovaný obsah. Když to nešlo ani tímto způsobem, tak začali zkoušet různé influencery, ať už politiky, nebo skutečné influencery v pravém slova smyslu na sociálních sítích. To je ale něco, co se hrozně špatně dokazuje a ukazuje, protože jako člověk, který si za to vezme i čínské peníze, můžete říct, že tomu věříte, jste pevně přesvědčen, že Evropská unie je zkorumpovaná, NATO je špatné a největší vzor je pro vás Čína. A zkuste mu dokázat, že to říká, protože je za to zaplacený a má z toho nějaký benefit. 

Pokud to sám nepřizná jako Honza Michálek.
Ano a za to mu ještě jednou děkuju.

Ale na druhou stranu těžko českým influencerům nebo komukoliv jinému zakážete jezdit do Číny nebo mluvit o tom, o čem mluvit chtějí. Jak má proti něčemu takovému společnost bojovat, jak se k tomu postavit? 
Nejsem fanda regulace čehokoliv nebo přehnané regulace a myslím si, že svoboda vycestovat kamkoliv je velmi dobrý výdobytek, který máme. Ale když už tam člověk jede pracovně, tak by měl vědět, do čeho vstupuje a že bude pravděpodobně osobou, která bude vzbuzovat určitý zájem ze strany Číny. 

Protože jede do země, před kterou BIS vždy opakovaně ve výročních zprávách varuje jako před bezpečnostním rizikem. To je asi základ, od kterého se odrazit. 
Přesně tak. 

Z vyjádření Jana Michálka to vypadá, že si uvědomuje, že to nakonec celé bylo trošku jinak, než mu to bylo prezentováno...
Je to tak. Podobných snah je poměrně hodně. Teď jsou to influenceři, takže se světlo upíná na ně, ale to, co se děje v krajně pravicovém a krajně levicovém politickém spektru, je také velmi zajímavé, protože Čína dlouhodobě cílí se svými narativy i na tato hnutí nebo politické strany. Má zájem ovlivňovat české veřejné mínění, má zájem dělat to skrytě a s takovými lidmi, kteří z toho mají nějaký finanční prospěch. Takže motivace v mnoha případech nemusí být ani ideologická, byť zrovna krajní pravice a krajní levice si v tomto možná rozumějí, ale je to vždycky podpořeno finanční nabídkou. Když se podíváme dlouhodobě na to, co Čína zkouší přes různé noviny, týdeníky, televize, internetové televize, influencery, rádia, tak je to hrozně široký zásah a ona se na tom vždycky naučí něco dalšího. Naučí se, jak se lépe skrýt, jak s lidmi lépe pracovat a posune to někam dál. Je v tom velký vývoj a vidíme, že cílí na stejné lidi, na které cílí Rusové. Díky tomu, že má finanční zdroje, tak je může udržovat v aktivitě, což například Rusové už tak snadno dělat nemohou, nebo možná ti lidé nechtějí, protože přece jenom pracovat pro Rusy momentálně není úplně sexy, zatímco pracovat pro Číňany se pořád zdá jako celkem dobrý nápad, protože oni si přece chtějí povídat o čaji, o tom, jak je Čína báječná země, a nemají žádnou další agendu. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Instagram Jana Michálka, záznam z podcastu Hype-Cast, twitter Viléma Fraňka, podcast Sibiřan, CRJ online česky.