Muzejníci na poslední chvíli zachránili na Teplicku ojedinělý reliéf. Budovu čeká demolice
Pracovníci teplického regionálního muzea zachránili na poslední chvíli reliéf z budovy bývalé Geoindustrie v sousedním Proboštově. V této kancelářské budově kdysi zdobil firemní jídelnu. Obec nechá budovu zbourat, protože náklady na její rekonstrukci by podle vedení byly vysoké a navíc pro ni není využití.
Muzejníci si nejprve jednotlivé díly označili čísly, a poté je začali postupně odsekávat ze zdi. Jednu z dlaždic dostala do ruky Monika Fricová, konzervátorka teplického regionálního muzea. „Popíšeme je ještě z boku, aby se to číslo opravdu neztratilo. A uloží se do bedny,“ popisuje další postup pro Český rozhlas Sever.
Muzeum v Teplicích zachránilo na poslední chvíli reliéf z budovy bývalé Geoindustrie v Proboštově. Natáčela Gabriela Hauptvogelová
„Táta si všechno dělal sám. Musel si udělat hlínu v hnětači, všechno měl několikrát v rukou,“ přibližuje vznik reliéfu v roce 1988 Petra Pazderníková, pracovnice teplického regionálního muzea, která je zároveň dcerou autora tohoto výtvarného díla Milana Žofky.
Následovalo podle ní modelování a rozřezání na jednotlivé části.
„Pak to musel začistit, dát sušit, vypálit, oglazovat a zase vypálit. Pak to sem nanosil a sám osadil,“ vzpomíná Pazderníková.
O záchranu díla velkého šestkrát tři metry se vedení Proboštova marně snažilo několik měsíců. Nakonec ve spolupráci s obcí zasáhli muzejníci.
Kdo to zaplatí?
Reliéf zatím zůstane v depozitáři. Protože nemůže být vystaven venku, řešila obec, co s ním. Nemá pro něj totiž vhodné prostory. „Nemáme v Proboštově tak velkou zeď, kam by se to mohlo umístit. Oslovili jsme spoustu měst, obcí a institucí, a zájem nakonec projevil Ústecký kraj,“ říká nezávislý místostarosta Roman Nešetřil.
Kraj by ho podle něj mohl umístit třeba do některé ze svých školních budov. Otázkou ale bylo, kdo záchranu reliéfu zaplatí. „Obec samozřejmě nemohla financovat něco, co dál nemohla využívat. A rozpočet na celou záchranu byl kolem půl milionu korun,“ dodává Nešetřil.
Obec proto s teplickými muzejníky na jaře požádala kraj o dotaci na záchranu reliéfu. Termín demolice se zatím blížil, obec s ní kvůli dotaci od ministerstva pro místní rozvoj musí začít letos. Až na podzim se Proboštov dověděl, že na kraji s žádostí neuspěl.
„Zdůvodnění bylo, že realizace tohoto projektu nebyla vyhodnocena jako potřebná pro zajištěné všestranného rozvoje a potřeb občanů Ústeckého kraje v rozhodném období,“ čte Nešetřil z rozhodnutí kraje.
Velké reliéfní dílo
Muzejníci museli kvůli blížící se demolici rychle jednat. A reliéf sundali ze zdi bývalé jídelny za dva dny. Nakonec se také ukázalo, že ani původně doporučená metoda za půl milionu korun není pro sejmutí vhodná. A proč Žofkovo dílo vůbec stojí za záchranu?
„Takto velké reliéfní umělecké dílo je v teplickém regionu ojedinělé. Má šestkrát tři metry a jednotlivých dlaždic je asi 300. Jeho dílo má nadčasovou hodnotu, protože se nepodbízí komunismu ani socialistickému realismu, ale čerpá z přírody. I tento reliéf znázorňuje rudnou žílu, uhelný důl nebo lom. Je to taková abstrahující podoba,“ vysvětluje Jitka Bažantová, kurátorka sbírek užitého umění teplického muzea.
Žofka udělal pro Teplice také několik fontán, jeden z jeho reliéfů je i v teplické botanické zahradě a spolupracoval též na výzdobě ústeckého hotelu Vladimir.
