Na pražskou Letnou se na pár dnů vrátila socha Stalina. Maketu z polystyrénu postavili nad Vltavou filmaři a dnes u ní natáčejí scény do filmu Monstrum. Původní šestnáctimetrový Stalin ze žuly stál nad Vltavou před více než půl stoletím. Kvůli dalším postavám v řadě za diktátorem a tehdejší situaci v zásobování lidé mluvili o pomníku jako o frontě na maso.

15:15 20. května 2016 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pomník byl odhalen 1. května 1955. Stalin byl v té době už dva roky po smrti, ale kult jeho osobnosti stále přežíval.

„Když Stalin umřel, tak si pamatuji, že to na Václaváku vysílali z tlampačů a lidi na ulici brečeli,“ vybavuje si jedna z pamětnic tehdejší doby.

„Když to postavili, maminka říkala, že místo toho měli postavit radši nemocnici. A měla pravdu. Za chvilku šel pomník zase k zemi,“ přidává svou vzpomínku na monstrózní sochu další z pamětnic.

Teď se Stalin na Letnou na pár dnů vrátil, i když jen jako maketa. Jeho šestimetrovou hlavu z polystyrenu drží ve výšce lešení.

„Udělali jsme tři sochy z devíti, respektive jejich busty, a zbytek se bude dokreslovat trikově na počítači v postprodukci,“ vysvětluje producent Martin Lubomírský.

Režisér Viktor Polesný vypráví ve filmu příběh autora pomníku, sochaře Otakara Švece. „Soutěžil čistě formálně o zakázku na sochu a stalo se mu to neštěstí, že to vyhrál. A tam začíná jeho sestup do pekel existence a posléze to má tragický závěr,“ připomíná Polesný.

Otakar Švec spáchal sebevraždu ještě před tím, než byla socha dokončena. Okolnosti, které ho k tomu dovedly, jsou podle Viktora Polesného obsahem filmu.

„Fakt je, že se dostal do dvojího ohně. Jednak ho začali opouštět přátelé, psali mu anonymové, a jednak ho tlačila zezadu bolševická věrchuška. Čili on byl ve strašných tlacích. Je to prostě intimní komorní příběh toho chlapa.“

K natočení filmu inspirovala Viktora Polesného kniha Rudly Cajnera, českého autora žijícího v Rakousku, s názvem Žulový Stalin.

„Řekl jsem si, že to je nádherné téma a zajímá mě to, jelikož už jsem v té době žil. Tak jsem napsal scénář, který se drží faktografie, a pak jsem ještě spoustu věcí nastudoval. Samozřejmě když děláte film o sochařovi, nemůžete vynechat sochu, a to ve všech fázích jejího vývoje,“ dodává režisér.

Když se provalily Stalinovy zločiny, jeho pomník dali v roce 1962 vyhodit do povětří. Filmaři budou milosrdnější - maketu rozeberou a uklidí.

Jaroslav Skalický, ČRo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít