„Vždycky jsem chtěl dělat divadlo. Ale stalo se, že jednou si mě posadili k pianu – někde slyšeli, že taky zpívám – a od té doby jsem začal. A potom už mi to zůstalo,“ vzpomínal před třemi lety v Českém rozhlase Josef Zíma na své hudební začátky.

Pěveckou kariéru zahájil současně při studiích na DAMU. A pokračoval v ní i na vojně, kde působil v Armádním uměleckém sboru. Nedlouho po návratu začal vydávat své první hity.

Po návratu z vojny zamířil přímo do Divadla ABC, hostování mu tam nabídl Jan Werich. V Městských divadlech pražských pak strávil přes třicet let.

Z tohoto angažmá vzpomínal hlavně na spolupráci s režisérem Alfredem Radokem. „Alfred Radok mi dal úžasnou příležitost ve hře o lásce a smrti Romaina Rollanda. Hrálo se to v komorním divadle. Naštěstí z toho mám záznam. Takový režisér mi svěřil takovou dramatickou roli,“ popisoval.

Několikrát se objevil také před kamerou. Jeho nejznámější rolí byl princ Radovan v pohádce režiséra Martina Friče Princezna se zlatou hvězdou.

V 70. letech se začal věnovat dechové a lidové hudbě. A vysloužil si i přezdívku král české dechovky. Takzvané škatulkování zpěváků, ale neměl rád. Na svých koncertech proto zařazoval i písně jiných žánrů.

„Moje vystoupení nejsou čistě dechovky. Snažím se uvést i písničky s nápady nebo písničky melodické. Nezáleží, jestli se to hraje na housle nebo na trumpetu,“ vysvětloval.

Uplatnil se také jako dabér. Za celoživotní mistrovství v dabingu dostal Cenu Františka Filipovského. Svůj hlas propůjčil třeba hlavnímu hrdinovi ruské pohádky Mrazík Ivanovi.

Josef Zíma byl i držitelem Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii opereta-muzikál. A v roce 2019 mu někdejší prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění.

Adéla Burešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít