Dnes ráno zemřel bývalý prezident Československé a později České republiky Václav Havel. Ve vysílání Radiožurnálu na něj v rozhovoru s moderátorem Janem Pokorným zavzpomínal také hudební publicista Jiří Černý.

15:59 18. prosince 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Když jsme vás tenkrát v listopadu 1989 viděli na balkoně vedle Václava Havla, málokdo tušil, že jste se vy dva znali z doby mnohem dřívější – tuším z tanečních, je to tak?

„Přesně tak, znali jsme se od doby, kdy nám bylo sedmnáct let.“

Když jste se na balkoně Melantrichu objevil vedle Václava Havla, co jste cítil, jak vám bylo?

„Já osobně jsem byl nesmírně šťastný ještě dřív, než se komunistické politbyro položilo. Za prvé proto, že statisíce lidí chodily demonstrovat, za druhé proto, že se v Občanském fóru našlo vedení, které bylo na úrovni situace. To byla úplně jiná chvíle, než okupace v srpnu 1968.“

Tu jste také zažil.

„Ano, ten okupační týden jsem prožil mezi pražskými novináři. Když srovnám ty dvě situace, nebe a dudy. Tady byli lidé, kteří věděli, co chtějí – tedy něco úplně jiného, než co bylo. Ne náhražku svobody, ale svobodu.“

ČTĚTE TAKÉ: Ve Václavu Havlovi ztrácí významnou postavu také kulturní scéna

Kdy jste si poprvé řekl ‚Václav Havel, panečku, to by mohl být prezident.‘?

„Upřímně, to jsem si řekl jako jeden z posledních lidí, až když se mluvilo u Husákově abdikaci. Už mnoho měsíců před tím měl ale můj kamarád, publicista Jan Rejžek na Filmové škole v Uherském Hradišti v tamním časopise takovou vidinu, fejeton. A ten byl o tom, že na dalším ročníku Filmové školy bude prezident, kterému budou všichni tykat a říkat mu Vašku.“

Jan Pokorný, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít