Zemřel dirigent Mackerras, propagátor české hudby
Ve věku 84 let zemřel slavný dirigent a znalec české hudby sir Charles Mackerras. Zasadil se o světové šíření díla Leoše Janáčka a pět desítek let spolupracoval s Českou filharmonií. Na oslavu této spolupráce se připravoval podzimní koncert, který se již neuskuteční.
Mackerrasovo spojení s českou hudbou ovlivnil jeho stipendijní pobyt v Praze. V roce 1947 sem přijel jako australský student a dostal se do blízkosti dirigenta Václava Talicha. Ještě před odjezdem do Prahy absolvoval kurz češtiny, protože se dozvěděl, že jeho němčina by v poválečném Československu nebyla vítána.
Setkání s Talichem Mackerrase ovlivnilo na celý život. Talich žil po válce v ústraní své berounské vily, čelil totiž obvinění z kolaborace s nacisty. Mackerras jezdil za ním a díky Talichově umělecké odmlce s ním mohl o to intenzivněji spolupracovat. Talich ho naučil lásce k české hudbě, ale i k českému jazyku. „Talichova osobnost byla velmi silná. Všechno, co řekl, bylo důležité,“ vzpomínal Mackerras.
„To probíhalo kolem roku 1948. Pak se Mackerras mnoho let do Prahy nedostal, pravidelná spolupráce s Českou filharmonií začala až v 60. letech“, vzpomíná Petr Veber, vedoucí redakce vážné hudby Českého rozhlasu 3 – Vltava. Mackerras přiznával, že nebýt únorového komunistického puče, v Praze by zůstal déle. Stala se jeho druhým domovem.
Talich byl Mackerrasovi vzorem v dirigentském řemesle, ale i v umělecké náročnosti, která mladému studentovi imponovala. „Došlo zde k jedinečnému propojení talichovské proslulosti a tradice se světovým rozhledem a rozletem Mackerrase,“ tvrdí Veber.
Setkání s Janáčkem
Stejně osudové tehdy pro Mackerrase bylo vyslechnutí Janáčkovy opery Káťa Kabanová v Národním divadle. „Janáčkova hudba byla natolik jiná a fascinující, že jsem se do ní okamžitě zamiloval. Začal jsem ji studovat a zůstal u ní celý život,“ vyznal se Mackerras. Stal se velkým propagátorem a provozovatelem skladeb českých autorů po celém světě, nastudoval a nahrál například všechny Janáčkovy opery. „Ve světě odvedl obrovskou službu české hudbě,“ hodnotí Veber.
Z Mackerrasových nahrávek Petr Veber nejvíce oceňuje Janáčkovu Glagolskou mši, také jeho opery a za téměř kultovní považuje Řecké pašije Bohuslava Martinů realizované se soubory velšké národní opery.
V České republice nebyly tolik známé Mackerrasovy snahy o autentickou interpretaci skladeb 18. století, zejména Bacha, Händela nebo Mozarta. „My jsme věnovali pozornost tomu, kvůli čemu on sem jezdil, tedy především janáčkovským operním kreacím,“ vysvětluje Veber. „Ale v Londýně platil rovněž za průkopníka händelovské a mozartovské interpretace, ne snad přímo na staré nástroje ale určitě historicky poučené.“