Na benátském bienále se mísí historie se současným uměním
Benátské bienále otevřelo už po 54. své brány milovníkům současného výtvarného umění. Zatímco minulá přehlídka pod titulem Tvoření světů zdůrazňovala konstruktivní tvořivost, letos je heslem celého bienále Iluminace. I díky tomu tak návštěvníci uvidí třeba obrazy benátského renesančního malíře Tintoretta.
Benátské bienále je jako továrna na vítr. Každé dva roky lomcuje lesem, odhaluje skryté pravdy, dává novou sílu a světlo novým výhonkům. Ty pak ukazují starší kmeny a větve z jiného úhlu pohledu. To jsou slova předsedy benátského Biennale Paola Baratta.
A letos jsou pomyslné kmeny opravdu staré. Kurátorka Bice Curigerová 54tého Bienále totiž přehlídku pojala trochu netradičně.
„Než jsem začala na bienále připravovat seznam umělců, nejdřív jsem chtěla mít nápad, o kterém by se dalo diskutovat. A to je i důvod, proč jsem zvolila název Iluminace. Světlo je v umění starým prvkem, ale i odkazem k Benátkám,“ vysvětluje Curigerová.
Důvodem, proč současné výtvarné umění v italském pavilonu v zahradách Giardiny smísila s kapkou historie, je podle jejích slov to, že si přála mít v expozici Tintoretta:
„Myslím si totiž, že díky svému pohledu na světlo není jen klasickým malířem. Byl skvělým experimentátorem, umělcem, který posunul pravidla renesance. Navíc důvěřuji energii jeho díla.“
Na bienále jsou tak k vidění hned tři z obrazů benátského malíře Tintoretta, včetně jeho obřího plátna Poslední večeře.
A zatím se zdá, že Bice Curigerová trefila do černého. Soudí tak například návštěvnice Sonji, která se letos na bienále vypravila poprvé a to rovnou z Jižní Koreje. „Bylo to velmi zajímavé, velmi mě to překvapilo. Je to velmi kreativní a inspirující,“ vysvětluje.
