Putinova ,zdržovací‘ strategie. ,Věří, že čas i vývoj na bojišti hrají v jeho prospěch,‘ nastiňuje analytik
Donald Trump po summitu na Aljašce oznámil plány na schůzku Zelenskyj–Putin. Podle signálů vysílaných z Moskvy s ní ale Kreml tolik nespěchá a zdůrazňuje nutnost „řádné přípravy“. Oddalování jednání může nakonec zapadat do širšího rámce jeho strategie. „Budou-li se zdržovat, přinese to Putinovi benefity – dál bude postupovat na frontě a zároveň dá Trumpovi najevo, že jednat chce,“ podotýká pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik Michal Smetana.
Věříte, že se nikoli v následujících pár dnech, jak avizoval Trump, ale někdy později, nakonec summit mezi Zelenským a Putinem uskuteční?
Tomu, že se v budoucnu uskutečnit může, samozřejmě věřím. Otázka ale je, co znamená někdy. Z mého pohledu rozhodně nejde o časové rámce, které v posledních týdnech zaznívají z Bílého domu a které se často pohybují v médiích.
Summit Zelenskyj–Putin by znamenal ‚výbuch‘. Kreml se mu snaží vyhnout ze dvou důvodů, míní expert
Číst článek
Hlavní konceptuální představou je, že Putin bude ochoten se se Zelenským sejít tehdy, když bude Rusko vnímat, že se na nějaké nižší úrovni předjednaly pro něj již akceptovatelné podmínky. Při setkání hlav států by tak šlo čistě o stvrzení předjednané dohody, než že by se při něm teprve bavily o možných podmínkách.
Moskva nabídla schůzku na úrovni ministrů zahraničí, Putin i šéf příslušného resortu Sergej Lavrov opakovaně prohlašují, že summit prezidentů musí být „řádně připraven“. Co to má v pojetí Kremlu znamenat?
Fakt, že navrhují setkání ministrů, znamená určitý příslib toho, co již od Ruska zaznělo, tedy zvýšení reprezentativnosti delegací. Nejspíše by mělo jít o to, že před setkáním ministrů by spolu v kontaktu byly týmy na nižší úrovni, které by hovořily o technických detailech, lépe připravily program, jasně vymezily oblasti a tak dále.
Z velké části se samozřejmě může jednat o zdržovací taktiku, kdy týmy mohou a pravděpodobně narazí na celou řadu problémů a jednání se tak na dlouhou dobu protáhnou. Nešlo by o nic výjimečného, u řady jiných a navíc méně složitých konfliktů se technické schůzky protahovaly klidně na měsíce, někdy dokonce roky.
Rusko zde tedy má velký prostor na to dávat na politické úrovni najevo určitou vůli jednat a signalizovat, že o míru jednat chce, zároveň ale udává další a další podmínky, což vede k dlouhým průtahům.
Mohli bychom ještě přiblížit hlavní důvody, proč Putin schůzku se Zelenským neustále oddaluje?
Tím primárním je, že Kreml momentálně s největší pravděpodobností věří, že vývoj situace na bojišti jde v jeho prospěch a v ten pro něj hraje i čas. To jsou v zásadě dva principy, podle nichž, pokud nedojde k výrazným průlomům v jednáních, Rusko bude i nadále na frontě postupovat a jeho pozice se bude spíše zlepšovat.
Taktika ,zrcadlení‘. Putin říká, co chce Trump slyšet, Rusko se tváří jako mírová strana, popisuje expert
Číst článek
Pokud by se tedy jednání odehrálo později, bude v silnější pozici než nyní. Samozřejmě se nebavme o tom, do jaké míry jde o pravdu, nicméně pokud takovouto pozici máte a věříte jí, je pro vás prostě výhodnější proces zdržovat.
Kdyby Putin na stůl dostal ukrajinskou kapitulaci, mohlo by to samozřejmě vypadat jinak, nic takového ale není na pořadu dne. Ukrajina nestojí před kolapsem, nicméně lze zároveň vidět, že dynamika bojiště jde spíše ve prospěch Ruska.
Budou-li se tedy jednání zdržovat, přinese to Putinovi velké benefity – dále bude postupovat na frontě a zároveň dá Trumpovi najevo, že jednat chce, což mu opět umožní se vyhnout tvrdším sankcím nebo větší podpoře Kyjeva ze strany Spojených států. Proto jeho taktika dává velký smysl.
Buď sankce, nebo ,ruce pryč’
Když jsme u Trumpa, ten po schůzce s evropskými lídry a Zelenským a zároveň po vyhýbavých postojích Ruska k summitu Zelenskyj–Putin prohlásil, že se rozhoduje mezi tím, zdali na Rusko uvalí masivní sankce, což nezmínil poprvé, ale nikdy nesplnil, nebo neudělá nic a řekne „je to váš boj“. Není ta druhá možnost právě tím, na co Putin se svou zdržovací taktikou cílí? Respektive pokud už nemůže mít Trumpa na své straně on, nemá jej na té své mít ani Zelenskyj?
Určitě, je to jedna z dalších klíčových motivací, respektive to celé zapadá do širšího obrázku, kde by Putinova preferovaná varianta byla, aby se americký prezident ještě více přiklonil na jeho stranu, tedy že by například tlačil Ukrajinu k přijetí podmínek blížících se k ruským maximalistickým požadavkům a zároveň uvolňování vztahů s Moskvou.
Pokud to nejde, je pro něj nejlepší možnou variantou ta druhá, kdy Spojené státy od konfliktu dají ruce pryč. To by znamenalo, že Rusku nebudou hrozit sankce a zároveň Washington nebude pasivně dodávat vojenskou pomoc.
Do jaké míry může Kreml v dané taktice vidět případnou možnou tenkou hranici mezi znepřátelením si Trumpa kvůli odmítavému postoji k uzavření příměří či mírové dohody a jeho případným rozhodnutím, že tedy do konfliktu lidově řečeno hází vidle? Anebo se daná možnost nakonec jeví jako méně pravděpodobná?
Zdá se být relativně pravděpodobná. Myslím, že s ní Putin musí počítat od začátku. Někdy jsem u něj byl trochu překvapený, dokázal jsem si představit, že by Rusko mohlo víc dávat najevo ochotu, neboť trochu riskovalo, a sice ne nutně kvůli tomu, že by Trump chtěl pozici měnit z vlastní iniciativy, ale že na něj tlačí i někteří republikáni a okolí mu dává najevo, že Putin jeho snahy ignoruje, což mu tak úplně nelichotí.
Zřejmě se ale daná strategie Rusku poměrně dobře vyplácela a podařilo se mu to hrát tak akorát, což znamená, že Trump v určitých momentech hrozil tvrdším sankčním režimem a případně cly, zároveň se ale na danou úroveň nedostal. A nyní se zdá relativně nepravděpodobné, že by k tomu přistoupit chtěl.
Kdybychom si současnou situaci shrnuli, ruská armáda – sice pomalu a za cenu vysokých ztrát, ale vytrvale postupuje, přibližuje se ke strategickému Pokrovsku. Evropské sankce Rusko bolí, ale ne až tak výrazně, respektive se tak Putin alespoň tváří. Problém by pro něj znamenaly ty americké. Také chce doma být za vítěze a nic, co by hovořilo ve prospěch toho, že by Ukrajina dále fungovala jako suverénní stát, byť by ruská propaganda na příkazy Kremlu asi tvrdila něco jiného, pro něj nepřipadá v úvahu. Už jsme to nastínili, Putina ale tedy k ukončení války v podstatě nic nenutí, respektive jediné, co by mohlo, by byly buď silné americké sankce, nebo nějaký „palácový puč“, domácí zvrat, což se ale také nejeví reálné…
Palácový puč je opravdu velmi nereálný, k takovému scénáři jsem byl skeptický od začátku, kdy na něj, případně nějaké vzbouření se ruského lidu, spousta lidí sázela. Ani dnes se k tomu žádné náznaky nejeví.
‚Obnovil Rusko jako supervelmoc.‘ Ruská propaganda vyzdvihuje úspěch Putina i Trumpovy výroky o míru
Číst článek
Také je třeba podtrhnout skutečnost, že i kdyby dnes Putin zemřel, nebo se mu stala nějaká nehoda, rozhodně by s tím nepřišla garance ukončení konfliktu. K moci by se mohl dostat nějaký mnohem výraznější jestřáb, jenž by projevoval ještě menší zájem na tom se jej systematicky snažit ukončit. A ani kdyby Trump svou hrozbu sankcemi skutečně splnil, rovněž to automaticky neznamená, že by Moskva konflikt skončila.
K tomu, aby z něj Ukrajina realisticky vyšla s co možná nejlepším výsledkem, jenž bychom mohli nazvat stabilním mírem, tedy že by zde nebyla permanentní hrozba další invaze a fungovala by jako svébytný stát s funkční ekonomikou a možností ovlivňovat svůj politický osud, se nabízí varianta kombinace dlouhodobého tlaku na Rusko, jehož součástí jsou i americké sankce, a zároveň mnohem větší podpora Kyjeva tak, aby se Kremlu vojenská kampaň prodražovala a nebyl by na bojišti schopen natolik efektivně fungovat.
Zároveň by se zhoršovala jeho ekonomická situace a tím by se postupně dostal do pozice, kdy pro něj z logiky nákladů a benefitů pokračování konfliktu bude akceptovatelnější přijmout kompromis, k němuž je aktuální motivace vzhledem k absenci tlaku velmi nízká.
Klíčový je tedy soubor vícero faktorů vedoucích od sankcí, ekonomického tlaku…
Ten být musí. Od začátku mandátu je Trumpova strategie v podstatě opačná, spoléhal se na dobrou osobnostní chemii s Putinem a to, že mu postačí si s ním promluvit. Nicméně nejen že tlak na Moskvu nepřitvrdil a paradoxně tak se cly činil vůči blízkým spojencům Spojených států, ale Ruska jako by se jeho postup nedotýkal a bič zároveň permanentně používal na Kyjev.
,Kdo vydrží déle’
Putinovo oddalování konce konfliktu ale také přeci nemůže být nekonečné. Sice opakuje, že sankce dopad nemají, a armáda skrze finanční odměny či třeba prominutí trestů vězňům doplňuje stavy, ztráty jsou ale vysoké a ani vojsko není nevyčerpatelné, ekonomika nedotknutelná…
Samozřejmě nejde o permanentně udržitelný stav. Ano, Rusko je v současnosti schopné ztráty každý měsíc kompenzovat, kvalita ale dlouhodobě klesá, ekonomické problémy mají tendenci se vršit a v určitý moment se mohou projevit mnohem dramatičtěji než dnes. V opotřebovávací válce ale není otázkou, zdali vydržíte napořád, nýbrž kdo vydrží déle.
8:14
Landovský: Rusko hraje box-šachy. S příměřím nebude souhlasit, dokud se mu daří zabírat území
Číst článek
Rusko sází na skutečnost, že čas hraje do karet spíše jemu a problémy se výrazněji a rychleji projeví na ukrajinské straně, což je v některých ohledech pravda. Kyjev má značně menší zdroje, ať už lidské, či materiální.
Tím pádem, pokud by se výrazněji nenavýšila podpora Západu, kde aktuálně moc paradigmatický posun nevidíme, Ukrajina se s danými potížemi potýkat bude, o což Rusku jde.
Věří, že se jí v jednu chvíli nakupí natolik, že fronta někde praskne, podaří se mu výraznější průlom, na nějakém dílčím úseku třeba dojde ke kolapsu linie a jeho armáda bude postupovat rychleji, respektive bude její posun výrazně větší než dnes.
Řada analytiků také zmiňuje, že Putinovy cíle jsou jasné – nejde mu tolik o získání části ukrajinských území, jakožto spíše o pohlcení Ukrajiny Ruskem, její vymazání z mapy…
Vymazat z mapy bych nutně neřekl, i když to mnozí používají. Primárním cílem Ruska podle mě je zabránit, aby Ukrajina mohla sama rozhodovat o své vlastní politické budoucnosti. Obsazení celé země je jednou z variant, ale není nutné ani to. Pokud by Rusko de facto kontrolovalo velkou část Ukrajiny, bylo by ve strategické pozici a mohlo kdykoli obnovit ofenzivu.
Kyjev by v tu chvíli neměl bezpečnostní záruky a permanentně by se potýkal s různými politickými a ekonomickými krizemi, neboť by zde nikdo zvenku nechtěl investovat, mladí by odcházeli do zahraničí, protože by se báli opětovného rozhoření konfliktu… V daném případě je Moskva velmi schopná ovládat politický osud země.
Nejspíše by to skončilo tím, že by „neutrální“ Ukrajina byla tlačená k tomu být výrazněji proruská. Za mě tedy nemusí nutně jít o zničení každého ukrajinského města, ale o to si v ní udržet permanentní vliv, což by pro zemi představovalo naprostou tragédii, neboť by sice de facto existovala jako stát, ale v permanentní krizi a bez možnosti rozhodovat o svém osudu. Silně by závisela na Moskvě, což rozhodně není definice suverenity.
Šéf Kremlu se také netají touhou po obnovení ruské sféry vlivu, po návratu složení NATO před rok 1997. Může i takovýto „vyšší“ cíl, případně jiné z těch maximalistických, být dalším důvodem, proč jakékoli řešení ohledně Ukrajiny natolik oddaluje?
Určitě. Jeho obecným cílem samozřejmě je přestavění evropské bezpečnostní architektury, kde Rusko bude zastávat mnohem silnější místo, a letošní události ve Spojených státech mu v tom do jisté míry zřejmě dost napomáhají.
Pravděpodobně vnímá, že Trump určitým způsobem sdílí jeho vizi sfér vlivu, kde si Rusko to své „pohraničí“ v určité míře ovládá samo, respektive tam uplatňuje svůj vliv na úkor mezinárodních norem, pravidel a institucí, jež tam Spojené státy budovaly a Trump je nevidí jako klíčové.
V daném ohledu Putin podle mě hraje dlouhou hru a vzhledem ke své obsesi ruskou historií se do dějin zřejmě chce zapsat jako jeden z vládců, jenž po bolestivých devadesátých letech vrátil Rusko na mezinárodní scénu jako velmoc. Bral bych to jako něco, co mu z pohledu jeho logiky dává smysl. Nikdo z nás mu ale do hlavy nevidí a já bych vlastně ani nechtěl.
