„Lidské lego“ vzniká v laboratořích Massachusettského technologického institutu. Vědci využívají kultury buněk z jaterních nádorů, které pod UV zářením „zapékají“ do různých mikrostruktur z polymeru polyethylenglykolu. Povrch stavebních prvků pak ošetří dalším polymerem, který zajistí lepkavost a umožňuje, aby se „cihly“ skládaly do větších celků. Jakékoli mezery se zaplní ponořením konstruktu do polyethylenglykolu.

Nezbytnou podmínkou tvorby umělých orgánů je, aby buňky zůstaly naživu a uchovaly si své funkce, což se v „lidském legu“ děje navzdory tomu, že buňky že jsou uvězněny v polymeru. Další podmínkou je trojrozměrnost umělého orgánu. Tady zatím vědci selhávali, protože jejich buňky nedostatečně lnuly jedna ke druhé. Polyethylen tento problém řeší. Podle jiných odborníků je to hezká idea, ale od konstrukce z polymeru ke skutečnému orgánu je ještě daleko – především proto, že individuální buňky musí vytvořit komunikující síť, což se u lega zatím nestalo.

Zdroj: Advanced Material, New Scientist

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít