Jak dramatický týden má za sebou globální scéna? Mám na mysli právě vztahy na linii Washington – Kyjev a Washington – Moskva.
Přirovnal bych to k zemětřesení. Vulkán tady bublal, věděli jsme to. Bylo tam hodně velké pnutí, ale teď to teprve vyhřezlo a vyhřezlo to brutálně tak, jak to nikdo asi nepředpokládal. Já nemám o současném prezidentovi Spojených států dlouhodobě žádné iluze, ale myslím, že překvapil i ty, kteří se snažili donedávna ještě jeho pozici obhajovat, vysvětlovat nějakým transakčním přístupem a nástupem racionality. Tak nás teď uvedl do reality.

A jak si ty, podle mnohých šokující a v amerických prezidentských dějinách bezprecedentní proklamace Donalda Trumpa, vykládáte vy sám? Jako impulzivní odpověď na jedno prohlášení Volodymyra Zelenského? Anebo víc vypovídají něco hlubšího o Trumpově dlouhodobějším pohledu na konflikt na Ukrajině a na příčiny ruské agrese?
Myslím si, že je to směsice mnoha faktorů. Ten zásadní je charakter a povaha Donalda Trumpa – je to narcistní egomaniak, který nesnáší jakýkoliv odpor. A pokud s ním nesouzníte a nelichotíte mu, tak vás nemá rád a napadne vás.

To se stalo Zelenskému, když nešel po srsti a nenechal si líbit některé Trumpovy výroky, které jdou úplně proti pravdě a proti podstatě celého konfliktu. No a za to mu Donald Trump takto veřejně vyčinil.

Zároveň je zřejmé, že Donald Trump není pouze transakčním politikem, jak se říká. Má taky nějakou svou zvrácenou ideologii. On a jeho družina, která z mého pohledu trenduje k něčemu, co by se dalo přirovnat k určitým rysům korporátního fašismu. Takže teď budeme muset asi opravdu vydržet a čelit ne jenom agresi ze strany Ruska, ale dost silnému tlaku i ze strany Spojených států Amerických, protože prezident Trump dává jasně najevo, že se chce s Putinem domluvit. A že co si myslí Evropané a Ukrajinci, je mu celkem jedno.

Trumpův zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg po několikadenní zastávce v Kyjevě označil svá jednání se Zelenským za rozsáhlá a pozitivní. Trump v sobotu na republikánské konferenci vyjádřil naději, že se blíží uzavření dohody, která by Američanům zajistila významný podíl na těžbě ukrajinských nerostů. Netlumí se tak možná s odstupem několika dnů vyznění útoků Donalda Trumpa na adresu prezidenta Zelenského a Ukrajiny?
Jen bych si dovolil posluchačům vysvětlit, že Keith Kellogg je dnes již kulhající kachna a nemá žádnou relevanci. Je nějakým fíkovým listem, který se Trumpovi hodí pro tuto dobu. Nemyslím si ale, že bude mít nějakou větší relevanci pro další jednání.

Je mi to líto, protože pokládám generála Kellogga za v podstatě slušného člověka, který se snažil napomoci věci. A co se týče Trumpa a jeho přístupu k Ukrajině: ten hokynářský a handlovací způsob, kdy očekává, že mu Ukrajina zaplatí za to, že brání celý svobodný svět, včetně Ameriky, proti ruskému diktátorovi, ruské agresi, z toho je mi s prominutím opravdu na zvracení. 

USA, poučeny chybami velmocí po světové válce pochopily, že je potřeba chovat se odpovědně. Vybudovali Evropu, Marshallův plán je nejenom o ekonomické obnově, ale o vybudování demokratické Evropy. Donald Trump teď úsilí všech svých předchůdců, všech odpovědných Američanů, splachuje do toalety.

Je mi z toho smutno, ale nedá se nic dělat. Musíme to tak přijmout. Soustředit se na to, co můžeme dělat sami. Naši spojenci v Evropě na tom nejsou všichni jako Viktor Orbán nebo Robert Fico. Máme tady dost odpovědných politiků, kteří jsou teď schopni se o Ukrajinu a o sebe postarat.

Právě na to se chci ptát – jak se s Trumpovými výpady směrem k Ukrajině vyrovnávají unijní partneři Spojených států? Někteří z nich, včetně prezidenta Pavla, třeba v telefonátech ujistili Zelenského, že dál stojí za Ukrajinou.
Ono nám ani nic jiného nezbývá. Ukrajina je hrází proti expanzivnímu Rusku. Rusko, jak jsme slyšeli nejenom od Dmitrije Medveděva, ale i od Vladimira Putina, nemá žádné hranice. Ta vize Ruska od Vladivostoku po Lisabon žije, existuje. Poradce pana Putina, jeho blízký ideolog pan Dugin, nám to všem v podstatě pořád sděluje. Že cílem Ruska je rozbít ten liberální Západ, zničit nás. Nejsou to jenom Anglosasové, které oni úplně patologicky nenávidí, ale vlastně všechno, co je spojeno s tím takzvaným „liberálním Západem“ a „globálním Západem“. 

Takže my tady teď zkrátka máme novou situaci, se kterou si musíme umět poradit. Nemá smysl se zabývat tím, co se odehrává v hlavě Donalda Trumpa a Elona Muska, případně pana Bannona, který teď na republikánské konferenci CPAC hajloval. Prostě je to něco, s čím musíme nakládat odpovědně. 

A já musím říct, že chápu i úsilí některých evropských politiků, jako je Giorgia Meloniová, která na té konferenci, kterou jsem teď zmínil, řekla, že s Trumpem je Evropa bezpečnější. Na začátku toho svého projevu se ale velmi statečně zastala statečně bojující Ukrajiny. Takže pravděpodobně tady budou evropští politici, kteří se budou snažit s Trumpem nějak takticky vyjít. 

Já už si myslím, že to nemá moc smysl. Spíše bych se soustředil na to, abychom tady vybudovali odpovědnou koalici těch, kteří chápou, že pro nás je Ukrajina spojenec, a ne nepřítel. A že ten, kdo je agresor, je Rusko. Že ho musíme zastavit společně a přibrat Ukrajinu do party. Prostě je to teď o tom, abychom tady dokázali tuhle koalici ochotných vybudovat.

A nebude to pravděpodobně ani na půdorysu Evropské unie, ani na půdorysu Severoatlantické aliance. Musí to být ti, kteří tu odpovědnost cítí a vědí, o co tady jde. Jsem rád, že jak Británie, tak Francie – v současné době poučené pravděpodobně ze svých historických omylů s Daladiérem a Chamberlainem – ví, že appeasement nevede k míru.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít