Když člověka uštkne had, vstoupí jed do lymfatického systému a jeho cévami putuje směrem k srdci. Do krevního oběhu proniká až v druhé řadě. Doporučeným postupem je zaškrcení končetiny nad ránou, které má omezit průchodnost lymfatických cév. Co však dělat v případě, že had člověka kousl do tváře, krku nebo trupu? Vědci z Austrálie, která se potýká s velkým počtem smrtelných uštknutí za rok, navrhují mastičku na hadí uštknutí. Tu by lidé mohli nosit u sebe a měla by podobný efekt jako škrtidlo.

Mast obsahuje nitroglycerin (trinitroglycerol), který lékaři předepisují na široké spektrum zdravotních problémů. V masti se z něj uvolňuje oxid dusnatý, který lymfatické cévy přinutí se stáhnout. Tím se omezí průtok lymfy i pohyb jedu. Účinnost masti si vědci ověřili na dobrovolnících, kteří si do dolní části nohy nechali vpíchnout neškodnou směs podobnou hadímu jedu. Za normálních okolností se na vrcholek končetiny dostala za 13 minut, pokud však vědci okolí rány hned potřeli mastičkou, prodloužila se tato doba na 54 minut.

V dalších experimentech pak vědci sáhli po skutečném jedu pakobry východní (Pseudonaja textilis), která patří k nejnebezpečnějším australským hadům. Její jed patří mezi neurotoxiny, které paralyzují dýchací systém. Jed vědci podali uspaným laboratorním potkanům a měřili čas do zástavy dechu. Potkani, kterým ránu potřeli mastí, žili o 50 % déle než ti z kontrolní skupiny. Vědci to považují za velmi slibné. Většina australských hadů i afrických mamb a kober má neurotoxické jedy. Člověku, kterého takový had uštknul v odlehlé oblasti, by mastička zřejmě přinesla cenné minuty navíc, a zvýšila tak jeho šanci na přežití do doby, než dorazí lékař s hadím sérem. Otázkou ale zatím zůstává, jak by mast působila při uštknutí chřestýši a dalšími druhy hadů, jejichž jed rozkládá tkáň v okolí rány.

Zdroje: Science, Nature

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít