Středisko rané péče v Kutné Hoře pomáhá i malé Elišce, která trpí vzácným syndromem
Kutnohorské Středisko rané péče letos oslaví desáté narozeniny. Od začátku působí při tamní Oblastní charitě a pomocnou ruku nabízí především rodinám s mentálně nebo tělesně postiženými dětmi. Na začátku vyjížděli terénní pracovníci hlavně na Kutnohorsko, Kolínsko a Nymbursko. Dnes se starají o víc než 50 rodin prakticky ze všech koutů středních Čech.
Patří k nim i Krupičkovi z Veltrub u Kolína. „Dcera má vzácnou genetickou vadu, jmenuje se Floating-Harbor syndrom, s čímž byla donedávna jediným dítětem v České republice. Teď jsou tedy dva, každý má maličko jinou odnož toho syndromu,“ přibližuje Kateřina Krupičková zdravotní problémy své dcery.
Vzácný syndrom, kterým sedmiletá Eliška trpí, způsobuje mimo jiné poruchu řeči a pozornosti. „Hlavním znakem je výška, kostní věk je výrazně opožděný. Druhým znakem je výrazně opožděné verbální vyjadřování,“ dodává Eliščina matka.
Paní Krupičková působí naprosto vyrovnaně a neskrývá odhodlání bojovat. Čtvrtým rokem je rodina v kontaktu s pracovnicemi kutnohorská Střediska rané péče – dojíždějí přímo ke Krupičkovým domů.
„Raná péče pro mě dělá třeba muzikoterapii. Dcera má výrazně opožděné verbální vyjadřování, řekla bych, že muzikoterapie tomu poměrně hodně napomáhá. Nebo alespoň já jsem o tom přesvědčena. Pak jsou to samozřejmě setkání rodin s postiženými dětmi. Myslím si, že to všechno dohromady průběžně zlepšuje dceřin stav,“ říká Kateřina Krupičková.
Dívka dělá pokroky
Optimistická slova potvrzuje i vedoucí Střediska rané péče Markéta Sieglová. Také ona Krupičkovy pravidelně navštěvuje:„Eliška se určitě velmi dobře rozvinula ve verbálním vyjadřování, které u ní bylo velkým problémem. Dneska už běžně mluví ve větách, přestože třeba ještě patlá některé hlásky.“
Zmírňovat se prý daří i potíže v grafomotorice. „Už umí namalovat pěknou postavu s detaily, umí namalovat pěkné sluníčko,“ popisuje Markéta Sieglová.
Na zlepšení Eliščina stavu má ale podle ní největší zásluhu samotná rodina. „Navštěvují s ní nejrůznější odborníky, kteří jí pomáhají ve vývoji, intenzivně jezdí na logopedii. Také vlastně chodí už druhým nebo třetím rokem do školky, což je pro ni také hrozně významné,“ vysvětluje.
Velkým přáním Kateřiny Krupičkové i jejího manžela teď je získat pro svou dceru osobní asistentku, která by jí pomáhala ve škole. Eliška má do školní lavice usednout v září.
