'Dismančata' připomínají novým představením slavnou éru Semaforu
S odstupem šedesáti let a také optikou dětského světa uvidí semaforské písničky a skeče návštěvníci Českého muzea hudby v Praze. Dnes večer tam Dismanův dětský rozhlasový soubor vystoupí s představením Semafor je když…
Hra s češtinou, chytlavé melodie a významná éra českého autorského divadla. To je odkaz Divadla Semafor a také inspirace aktuálního představení Dismanova rozhlasového dětského souboru.
Vystoupením s názvem Semafor je když... připomínají Dismančata letošní výročí 90 let od narození a 45 let od úmrtí českého skladatele, klavíristy a výtvarníka Jiřího Šlitra.
„Ukážeme vám pracovní verzi, ještě nikdy jsme to nejeli v této podobě, jak to je. Nemáme tu šest z deseti dětí, které tam říkají básničky,“ říká režisér Zdeněk Charvát na jedné z poslední zkoušek konané čtyři dny před představením.
Jak se soubor k tématu Semaforu dostal, vysvětluje jedna z jeho vedoucích Zdena Fléglová:
„Před letním soustředěním vždy zadáváme jednotlivým skupinkám takováto témata, která se vážou zpravidla k nějakému výročí nebo významnému počinu nebo k významné osobnosti, která je svázána s krajem, v němž se ocitáme,“ popisuje a dodává:
„Říkáme tomu vlastivědná olympiáda a následně děti v té skupince musejí na zadané téma vytvořit nějaké představení.“
Představení vytvářejí samy děti
Do jaké míry mohou děti zasáhnout do konečné podoby představení? „To je stoprocentně jejich práce. Děti si ho samy vytvořily, samy si sehnaly materiály, samy si režírovaly, samy tančí a zpívají takové známé písně, jako je Marnivá sestřenice, Babeta či Malé kotě v podání těch úplně malinkatých dětí,“ informuje Fléglová.
A režisér Zdeněk Charvát připouští, že někdy je velice těžké vysvětlit dětem či dospívajícím některé velmi jemné nuance humoru, který je typický pro Divadlo Semafor.
„Pohled výkladu věcí, které jsou z větší části ryze dospělé, často i s lechtivou tématikou, jsou ty děti někdy schopné pochopit trochu řekněme naivněji, ale může to být někdy i úsměvné,“ podotýká.
