Lidé by se divili, jak na tréninku dřeme, říká sledge hokejový reprezentant Kvoch
Paralympiáda v Soči je nejen přehlídkou výkonů zasluhujících obdiv. Nabízí i různé životní příběhy, které sportovce přivedly třeba až na invalidní vozík. Od nemoci až po úraz. Do druhé kategorie patří sedmačtyřicetiletý obránce české sledge hokejové reprezentace Tomáš Kvoch.
Osud si s ním zahrál v roce 1989. Společně s kamarádem a svou přítelkyní tehdy cestoval vlakem na hudební festival.
„Průvodčí říkal, že máme špatné jízdenky. Došel jsem tedy koupit jiné, ale když jsem se vracel, tak se vlak pomalu rozjel. Když jsem naskakoval, tak do mě průvodčí strčil a spadl jsem pod vlak, který mi přejel nohy,“ líčí opora české sledge hokejové reprezentace nejčernější den svého života.
S českým sledge hokejovým reprezentanem Tomášem Kvochem hovořil reportér Pavel Petr
Člověk odmítá věřit, že za úrazem stála osoba zodpovědná za bezpečnost cestujících. Sedmačtyřicetiletý obránce ovšem nikomu nic nevyčítá. „Děkuju za to, že žiju. Můžu i tak dělat všelijaké věci,“ podotýká Kvoch.
Jenže tak růžové to krátce po úrazu nebylo. Týden byl v kritickém stavu. Jakmile se probral z bezvědomí, začal uvažovat, co dál. Bez nohou.
„Zní to divně, ale trvalo mi dva dny, abych se s tím smířil. První den jsem přemýšlel nad životem, jestli vůbec žít nebo ne, hlavou se honí všechno možné. Druhý den už jsem se všemi komunikoval,“ pokračuje Kvoch.
Čeští sledge hokejisté zdolali Švédsko až na nájezdy a postup se jim vzdálil
Číst článek
Smysl života nacházel hráč pardubických Mustangů ve sportu. Pochopitelně postupně. Nic nešlo urychlit. „Stalo se mi to 9. července a v září už mě z nemocnice pouštěli. Jelikož jsem sportoval už předtím, tak jsem jezdil za kamarády na fotbal. Mohl jsem jenom koukat, ale po přéchodu do Kladrub jsem zkoušel různé sporty.“
Patnáct let to byl například stolní tenis. Na vozíku si vyzkoušel i lehkou atletiku. Pomáhala jedna důležitá vlastnost - životní optimismus. „Všichni říkají, že ve mně něco je, ale já jsem takový dobrodruh, všechno bych vyzkoušel. Zvláště sporty,“ prozrazuje Kvoch.
Základem úspěchu je parta
A objevil také sledge hokej. Díky němu se dostal až na vrchol, zahrál si na paralympiádě. „Kdybych měl nohy, tak bych se nedostal tam, kam jsem se dostal. Nedostal bych se na mistrovství světa, nepodíval bych se po světě. U nás jsou lidé dost závistiví, něco si myslí, ale nikdo nevidí, jak kvůli tomu dřeme. To když by si měl někdo vyzkoušet, tak by se divil, co musíme zkusit,“ říká.
Pravdou je, že handicapovaní sportovci se hodně liší od svých vrstevníků. Ti už třeba vysedávají v restauracích nebo se věnují vnoučatům. „I my si zajdeme na pivo,“ přiznává Kvoch.
Česká celek startuje na druhé paralympiádě. Poprvé to bylo před čtyřmi lety ve Vancouveru. Takový turnaj je úplně jiný, než přípravné zápasy nebo mistrovství světa. „Z paralympiády máme velké zážitky. Už jen ta atmosféra a lidé kolem…Vyprávět o tom je sice hezké, ale člověk to musí zažít,“ má jasno český sledge hokejový reprezentant.
Určitě bude co vyprávět i po skončení her v Soči. Třeba o partě, kterou čtrnáct hráčů tvoří. V mnohých jiných případech takové řeči mohou znít jako fráze. U sledge hokejistů to ale nehrozí.
„Kdybychom neměli partu, tak tady nemůžeme nic dělat. Možná někdy něco skřípne, ale hned se to hodí za hlavu,“ uzavřel Kvoch.
