Nová štědrovečerní pohádka lákala na příběh o síle sourozeneckého pouta. Pokus o úkrok stranou od vypravěčské šablony, podle níž se pasivní princezna nechává zachránit svým nastávajícím, ale místo toho vychází jako „vykrádačka“ oblíbených pohádek, kde toho funguje málo, a vůbec ze všeho nejméně trojice titulních postav.

Recenze Znepřátelená království 20:32 24. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Král Jindřich (Martin Pechlát se skutečně majestátními licousy) dostane od sousedního království ultimátum: vydejte své zásoby zářivce, nebo bude válka.  

Jméno zářivec je v tomto ohledu dosti přímočaré. Jde o modře svítící nerostnou surovinu, kterou se v sousedních dolech podařilo úspěšně vytěžit. Místní vládkyně, proradná Mortana (Klára Melíšková s odpovídajícím zlosynským účesem, co do výšky konkuruje Marge Simpsonové a do estetiky žraločím zubům), má totiž hroznou spotřebu. Zkrátka a dobře stárne a minerální koupele ji pomáhají udržovat mládí.

Je to taková hraběnka Bathory bez prolévání panenské krve – což by se na rodinnou vánoční podívanou úplně nehodilo. Místo toho se Mortana louhuje v modrých lázních, plundruje krajinu (zkázu tu ilustruje vyhořelý národní park České Švýcarsko) a zneužívá naivity svého nevlastního syna, korunního prince Felixe (bezelstný Josef Trojan).

Televizní program na Vánoce: království zachrání Tři princezny, na Silvestra se budou zpívat muzikály

Číst článek

Jindřichovy tři dcery – z opravdové genetické loterie zplozené princezny Leona (Dorota Šlajerová), Flora (Sára Černochová) a Sofie (Josefína Marková) – na vydírání odmítají přistoupit. A tak vymyslí plán, jak získat trochu času. Ačkoli ani jedna po vdavkách příliš netouží, vydají se do sousedního království s tím, že se všechny ucházejí o ruku prince Felixe. Během námluv se totiž podle zákona nesmí válčit.

Mortana na to po konzultaci se svým pobočníkem (zábavně slizký Michal Isteník) přistoupí. Princezny ale nejdříve musejí splnit její úkol a ze samotného podsvětí přinést zářivec, který nikdy nevyhasne.

Co má následovat, je hra s charakterovými odlišnostmi. Nebojácná, nebo spíš bojechtivá Leona, důvtipná Sofie a krásná, ale nerozhodná Flora mají překonat své rozdíly a naučit se spolupracovat. Vždyť i otec jim tolik kladl na srdce, aby hlavně za všech okolností držely při sobě.

Zní to jako jedno z těch pohádkových pravidel, přes které nejede vlak. Které když porušíte, pořádně se vám to vymstí. Že ta slova vůbec zazní, má mít nějakou váhu, nějakou roli a nějaké následky. Stejně jako v případě tří předmětů z maminčina dědictví, které si princezny před odjezdem sbalí a později v příhodnou chvíli využijí.

V tomhle příběhu ovšem nikdo na pravidlech obecně moc nelpí. Něco se prohlásí, ale pro další události to nemá žádný význam. Konflikty přicházejí a zase odcházejí. Jakákoli překážka má až příliš snadné řešení. A sledovat to je frustrující.

Pohádka (v žánru debutujícího) Tomáše Pavlíčka přitom měla být jiná. Režisér komedie Chata na prodej a spolurežisér hororově laděné konverzačky Přišla v noci měl dát zaslouženou pauzu Karlu Janákovi, který loni na České televizi uvedl už svou sedmou štědrovečerní pohádku, a zároveň vnést nový život do formátu, který obvykle staví ženské postavy do pozice přihlížejících.

Což o to, princezny tu skutečně projezdí a prošlapou dobrý kousek království (rozcuchá se ale jenom jedna), zatímco princ zůstane doma a krmí je informacemi prostřednictvím holubí pošty. Pokaždé, když na sebe dívky složí ruce a zvolají „jedna za všechny, všechny za jednu“, tak to ale vyznívá stejně nepřesvědčivě jako údajná milenecká dvojice, která si po třech křečovitých rozhovorech vyzná lásku.

Povrchnost vztahů, zbrklost dějových zvratů, zamumlané dialogy a skoro totální absenci emocí doplní v druhé části filmu ještě jedna nečekaná charakteristika, a to úlisnost.

Právě tehdy si totiž nadpřirození vládci Slunce (Vojtěch Vondráček) a Měsíce (Cyril Dobrý) vymaní, že s nimi musí jedna z dívek zůstat, aby jejich mocné dary fungovaly. A skutečnost, že hlavní role ztvárňují (vizuálně i prakticky) nejmladší herečky posledních let, z těch scén dělá o to nepříjemnější podívanou.

Až moc to navíc připomíná do barevných punčocháčů oděného Slunečníka, Měsíčníka a Větrníka, kteří si vždycky v noci přišli pro Velenovy sestry v pohádce Princ a Večernice. Tam aspoň dávalo smysl, s jakou radostí je vítají, když si ženichy tolik přály. Ve Třech princeznách nezazní, proč Slunce a Měsíc chtějí dívky ve svých sídlech věznit. A možná je to tak lepší. Nic ušlechtilého to ale nenaznačuje.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít