Český maratonec v Jordánsku vybírá peníze pro uprchlíky
Nový dálkový maraton začal v jordánské Akabě český běžec David Chrištof. Během jedenácti dnů ho čeká bezmála pět set kilometrů přes celé Jordánsko. Svůj benefiční běh zakončí u syrských uprchlíků v táboře Zaatarí.
Je osm hodin ráno a před hotelem v Akabě právě začal David Chrištof ukrajovat první metry dálkového běhu. Několik běžeckých kolegů ho vyprovází na okraj města, dál už ale běží sám. Davida jsem dostihl autem zhruba v půlce dnešní první etapy, kdy si udělal malou přestávku.
„Krásně se běží, myslel jsem, že bude větší zima, ale je kolem dvaceti stupňů, ale běží se krásně, úplná pohoda, skoro nikde nikdo, tady už jsme v údolí Araba,“ říká David Chrištof na silnici vedoucí z Akaby směrem k Mrtvému moři.
Silnice není příliš frekventovaná a prochází pouštní, převážně neobydlenou krajinou. "No a už jsem měl jeden zážitek. Já si tak běžím vedle silnice, trošku v prachu, protože to je lepší na nohy a najednou jedou kolem vojáci. Zastavili a ptají se mě, kam běžím. Když jsem řekl, že do Ammánu, tak se strašně divili, protože Ammán je odsud tak tři sta kilometrů," směje se David.
Dává si ještě chvilku přestávku, a tak se rozpovídává o smyslu svého benefičního maratonu. Už v předchozích letech absolvoval několik dálkových běhů po celém světě.
Byly spojené s podporou dostupnosti čisté pitné vody, která v mnoha zemích není samozřejmostí.
„Teď na podzim 2013 jsem se přestěhoval do Jordánska, a když už jsem dělal podobné akce, tak jsem si říkal, že by možná něco šlo. Samozřejmě s vodou je to tady horší, než v Čechách, ale ne tak špatné, jako v jiných částech světa. Tady jsou problémem syrští uprchlíci. Ale nejde jen o syrské uprchlíky. Jordánsko strašně pomáhá všem zemím okolo a tím pádem je tady vlastně hodně uprchlíků z Iráku, z Palestiny a teď ze Sýrie. Školy tady musí absolvovat všechny tyhle děti, takže jsem se rozhodl to běžet kvůli nim."
Minulé dálkové běhy absolvoval David s malým kočárkem, ve kterém si vezl vodu, jídlo, prostě vše, co s sebou potřeboval. Tentokrát ale běží na lehko, doprovod má motorizovaný a kočárek obsadil malý syn Matyáš.
Právě s dvouměsíčním Matyášem doprovází Davida autem jeho přítelkyně Lenka. Ostatně, oni dva jsou důvodem, proč se David rozhodl pro Jordánsko.
„Že zrovna v Jordánsku, na tom mám podíl asi velký, protože se sem přestěhoval vlastně kvůli mně a synovi. Ale to, že běží, je víceméně všechno jeho zásluha," říká Lenka, která už několik let učí němčinu na Jordánsko-německé univerzitě v Ammánu.
A David si teď proto hledá v Jordánsku práci. „Zatím tady asi zůstaneme pár let, pokud se v práci bude líbit, a když ne, tak uvidíme. Buď se vrátíme zpátky do Česka nebo potom zase někam jinam,“ uvažuje Lenka.
Cíl prvního maratonu je na bezejmenném dvaačtyřicátém kilometru pouštní hlavní silnice z Akaby k Mrtvému moři. David se vydýchává a únava je na něm znát. Srovnává obtížnost prvního maratonu se svými představami.
„No, bylo to trochu těžší. Ale zase se není čemu divit, když jsem vlastně posledních pár nocí moc nespal. Matýsek je aktivní dítě, ještě k tomu jsem se včera probudil a bolelo mě v krku, ale dobrý. Většinou to tak bývá, že počátek je těžší, tak doufám, že i to tak bude i tentokrát,“ říká s optimismem David.
Přezouvá si unavené nohy do pohodlných vietnamek a těší se na zasloužený odpočinek. Další den bude startovat znovu tady, na silnici uprostřed pouště.
„Dojedeme na to samé místo, a budu pokračovat dál wádím Araba. Ale tady před námi jsou takové hory, a ty budu muset překročit, takže zítra chvílemi i půjdu, všechno nepoběžím. Čeká mě ještě dlouhá cesta, takže mi nevadí, když si do toho kopce trošku zpomalím.“
Plánuje další etapu svého běhu David Chrištof. Posledním, jedenáctým maratonem doběhne 25. března do syrského uprchlického tábora Zaatarí na severu Jordánska.
Zvětšit mapu
