Zastánci změn, především konzervativní šíitští zákonodárci, je obhajují jako prostředek k přizpůsobení práva islámským principům a omezení vlivu Západu na iráckou kulturu.
Prezident Masúd Pezeškján podepíše strategický kontrakt s Ruskem. Děje se tak několik dní před inaugurací Donalda Trumpa. Dohoda může ovlivnit nejen situaci na Blízkém východě.
„Opakovaně zdůrazňujeme, že je pro nás podstatné, aby se unesení vrátili. Stále jich tam zůstává, ať už živých, nebo bohužel mrtvých, téměř stovka,“ říká Petr Hladík z ministerstva zahraničí.
„Spojené státy tam mají malý kontingent a mluví se o tom, že americké jednotky budou staženy,“ řekl Jiří Schneider, dřívější velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní analytik.
Podrobnosti možné dohody jsou nejasné. Zatímco zdroje Reuters hovoří o krátkém příměří a výměně několika rukojmích, Wall Street Journal píše o až 60denním klidu zbraní a propuštění 30 rukojmí.
Kocian se neobává další velké migrační vlny, protože kdo mohl, tak již ze země odešel. Okolní státy Syřany nevítají, neboť mají vlastní velké problémy.
Muhammad Ghazí Džalálí se stal syrským premiérem teprve v září, nyní je tím hlavním, kdo dohlíží na předání moci povstalcům. Ve vládě byl i v roce 2011, kdy režim tvrdě potlačil demonstranty.
„Jeden z hlavních tureckých zájmů je zachovat bezpečnost na jižní turecké hranici. Dalším pak bude otázka Syřanů v Turecku,“ říká Karolína Lahučká, analytička z Asociace pro mezinárodní otázky.
Macron ocenil odvahu a trpělivost syrského lidu. „V tomto okamžiku nejistoty jim přeji mír, svobodu a jednotu,“ uvedl. Podle Donalda Trumpa stojí za koncem dynastie ztráta zájmu ze strany Ruska.
„To, jak rychle budou syrští spojenci schopní se zmobilizovat, je momentálně klíčová proměnná,“ říká k aktuálnímu dění v Sýrii odborník Jan Daniel. Co se v zemi odehrává, shrnují otázky a odpovědi.
Druhé syrské největší město padlo během pár dnů do rukou povstalců. Obyvatelé se cítí nejistě ohledně budoucnosti. Obavy mají jak z příchozích islamistů, tak z reakce Damašku, píše Guardian.
První jednotky libanonské armády už míří na jih země – tak jak s tím počítá dohody o příměří s Izraelem. Mezi řekou Lítání a hranicí s Izraelem mají nahradit ozbrojence Hizballáhu.
„Izrael si od toho slibuje, že se tím zvýší tlak na Hámas v palestinském Pásmu Gazy,“ říká pro Český rozhlas Plus Břetislav Tureček, šéf Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity.
„Írán je teď více než kdy jindy nechráněný vůči útokům na jaderná zařízení,“ tvrdí nový izraelský ministr obrany a volá po úderu. Pro útok se v říjnu vyslovil i vítěz voleb v USA Donald Trump.
„Mohli bychom vidět eskalaci napětí, kdyby se Izrael snažil využít svou výhodu k oslabení Íránu dřív, než Trump nastoupí do úřadu. Pak přijde Trump a sklidí uznání jako mírotvorce,“ říká expert Vaez.
Ukrajinu a Izrael spojují aktuální, otevřené války na jejich území a početné skupiny obyvatel židovského vyznání. Přesto však tyto země nejsou automatickými spojenci.
„Izrael útok provedl ve třech fázích, přičemž první fázi zaměřil výhradně na protivzdušnou obranu tak, aby měl jistotu, že druhé dvě fáze opravdu dopadnou na cíl a poškodí továrny,“ popisuje Bříza.
„Je naprosto neuvěřitelné, jak je země stabilně rozdělená a jak málo dokážou vnější události ovlivnit rozdíl ve voličských preferencích, který činí jedno nebo dvě procenta,“ říká Igor Lukeš z Bostonu.
„(Netanjahu) zřejmě sází spíš na to, že by pro něj osobně i pro Izrael bylo výhodnější, kdyby zvítězil Trump…Těžko říct, jestli v tomto případě sází na správného koně,“ říká odbornice na Izrael.
Jeden ze zadržených členů zvláštních jednotek Radván při výslechu podle webu Times of Israel uvedl, že v řadách Hizballáhu panuje chaos a někteří velící představitelé opustili své posty.
„Opakovaně zazněla podpora palestinskému boji proti okupaci a podpora dalších aktérů, takzvané iránské osy odporu,“ popisuje projev duchovního vůdce Íránu odborník na moderní dějiny země.
