Během vteřiny může být všechno jinak, říká horolezkyně Lucie Hrozová
Jméno Lucie Hrozová je v horolezeckém světě pojmem. Mladá sportovkyně začínala na umělých lezeckých stěnách a v posledních letech se věnuje především zdolávání těch nejobtížnějších ledových a skalních stěn a převisů.
„Lhala bych, kdybych řekla, že nemám,“ říká o strachu z nebezpečných stoupání Lucie Hrozová.
„Horolezectví je sport na hraně a každým okamžikem musíte zvažovat, na kterou stranu té hrany jdete. Je třeba operativně zhodnotit situaci, jestli ještě můžete dál, nebo ne. Spousta práce se tedy odehrává na mentální úrovni,“ přibližuje.
Lucie Hrozová zdolává místa, kam se mnozí dívají jen s uctivě zakloněnou hlavou
Ale každý horolezec musí počítat i s tím, že stačí málo a příroda se najednou stává nevypočitatelným soupeřem.
„Do míry, do které v danou chvíli vidím, zhodnotím objektivní riziko, ale příroda je prostě nevyzpytatelná. Během vteřiny může být všechno jinak, takže roli hraje i náhoda,“ přiznává Lucie Hrozová.
Zkušenost s prvkem překvapení má Lucie Hrozová jednu velmi čerstvou. Při jednom ze svých výstupů na ledovou stěnu jen o vlásek unikla řítící se lavině. „Mým největším úspěchem za poslední rok je, že tady teď můžu sedět,“ usmívá se.
I přes dílčí pocit strachu se Lucie Hrozová se od své záliby snadno odradit nenechá.
„Občas srdíčko tluče jako o život. Říkáte si: To ne, s horami končím. Vše ale za chvíli vyprchá a láska k tomu, co děláte, převáží a do hor se těšíte,“ vysvětluje mistryně České republiky v lezení ve všech závodních disciplinách mezi dětmi, juniorkami i dospělými ženami.
A teď se Lucie Hrozová těší také na léto, které si tentokrát nehodlá zpestřit krkolomnými horolezeckými kousky. „Bude to moje první volnější léto, odpočinu si od náročného tréninku, abych se pak do něj mohla zase pořádně opřít,“ dodává.
