V Bílých Karpatech, nedaleko Valašských Klobouk, dnes začalo tradiční sečení horských lučin. Ochránci přírody udržují kosením chráněná území, kde se vyskytují ty nejvzácnější druhy orchidejí a dalších rostlin. Svou základnu sekáči postavili u rezervace Bílé potoky.

14:38 28. června 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Jsou to poslední zbytky bělokarpatských orchidejových luk s nebývalou biodiverzitou. Jsou vlastně kulturním výtvorem, dílem člověka, jinak by tu byly všude lesy,“ přibližuje Miroslav Janík z Českého svazu ochránců přírody Kosenka z Valašských Klobouk.

Podle odborníků prý podkarpatské louky patří z hlediska rozmanitosti ekosystémů mezi nejvýznamnější v Evropě.

„Kdybychom je nekosili, tak by louky zarostly, biodiverzita by zmizela a rostliny a živočichové, kteří tady jsou vázáni na to společenství, by neměli prakticky kde žít. A louka by se změnila v les,“ dodává Janík.

Na louce u Bílých potoků roste kolem 180 druhů vyšších cévnatých rostlin, z toho asi dvacítka je chráněných. Tradiční ruční sečení trávy je ohleduplné k nim i k drobným živočichům. Práce s kosou ale vyžaduje určitý cvik.

„Člověk se to naučí klidně i za půl hodiny, takový ten základní grif. Ale aby zaťal pokos navrchu na louce a dotáhl ho až dolů, to už potřebuje spíš fyzičku než nějaký grif. Samozřejmě je to i o zkušenostech a o tom, jak si ušetřit hlavně záda, protože člověk má tendenci se u toho hrbit,“ vysvětluje Pavel Trčálek.

Na dobrovolníky čeká celkem asi 11 hektarů horských luk. Až trávu posečou, budou ji obracet, sušit a nakonec seno svezou.

Roman Verner Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít