800 kontrol na MS a biologické pasy. FIFA bojuje proti dopingu ve fotbale
Fotbalový šampionát byl kromě divácky zajímavé podívané také jednou velkou laboratoří. Před ním nebo během něho všichni hráči, kteří byli v nominaci 32 kvalifikovaných týmů, aspoň jednou při dopingové kontrole odevzdali vzorek moči a krve. FIFA vede hráčům tzv. biologické pasy, takže efekt může být i dlouhodobý.
„Potřebujeme od každého fotbalisty tři čtyři testy, abychom ho mohli sledovat. Každý rok můžeme udělat dva a uvidíme. Před mistrovstvími se za tím půjde mnohem detailněji,“ vysvětluje původem Čech Jiří Dvořák antidopingový program FIFA, který má coby vrchní lékař na starosti.
Fotbal se při tvorbě biologických pasů hráčů inspiroval u atletů a cyklistů, kde už podobný model funguje.
FIFA začala tyto biochemické životopisy fotbalistů zaznamenávat při mistrovství světa klubů v roce 2011, pokračovala třeba při loňském Konfederačním poháru tady v Brazílii a letos začala objíždět účastníky mistrovství světa už od března a testování pokračovalo i klasickými pozápasovými kontrolami během turnaje.
„Každý z nás má v krvi určitý počet červených a bílých krvinek, hemoglobinu atd. Když se s tím začne manipulovat, tak je naráz o pár tisíc červených krvinek víc. Stejně je to i s hormony, když někdo začne používat třeba testosteron, vidíme to,“ vyzdvihuje Dvořák dlouhodobé sledování a porovnávání vzorků, které je v případě fotbalistů ještě v plenkách.
„Program běží neobyčejně dobře, vyšetřili jsme téměř 800 hráčů,“ pochvaluje si lékař světové federace.
Fotbalistům kontroly nevadí
Když po postupovém vítězství ve skupině nad Itálií muselo na dopingovou kontrolu místo obvyklých dvou sedm jejich fotbalistů, byli z toho Kostaričané pohoršení. Obvykle jsou ale prý reakce hráčů a realizačních týmů neutrální nebo pozitivní.
„Potvrzuje to mou hypotézu, že doping ve fotbale nehraje roli. Všichni cítíme, že Neymar a Messi nejsou ‚body builders‘ a přesto jsou nejlepší a doping by jim moc nepomohl. Kultura dopingu mezi fotbalisty není,“ upozorňuje lékař FIFA na výhodu toho, že fotbal je založený na všestrannosti.
Pokud by tak fotbalista uměle posiloval sílu, pro vrcholové výkony by kriticky ztratil na rychlosti a podobně.
Dopingový škraloup je ale k nalezení u mnoha fotbalistů, jednoho z nejlepších v historii nevyjímaje. A právě případ Diega Maradony byl před dvaceti lety vůbec první, který český lékař ve fotbalovém prostředí zkoumal.
„Byl jsem tam úplně nový a Maradona byl pozitivní v roce 1994 na doping, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím. Šlo o efedriny, které používal, protože měl příliš moc váhy. Byl to téměř konec jeho kariéry,“ vzpomíná Jiří Dvořák na zřejmě nejslavnějšího z dopingu usvědčeného sportovce všech dob.
