Byl rozpad německé vládní koalice nevyhnutelný? A co se vlastně ve středu událo? Proč se situace takhle vyhrotila?
Od samotného vzniku koalice bylo jasné, že tři koaliční partneři jsou velice odlišní, mají velmi různé programové priority a jejich spolupráce mohla fungovat jenom za předpokladu, že by vůči sobě měli vzájemnou důvěru a viděli smysl ve vládním konání. Dá se říci, že v posledních týdnech jsme byli svědky toho, že tato důvěra i přesvědčení o tom, že společné vládnutí dává smysl, se rozpadá.

Vyhrotilo se to dost minulý týden, kdy kancléř a ministr financí oba svolali konkurenční vrcholné schůzky s představiteli německého průmyslu, odborů a dalších hospodářských svazů. Potom ministr financí minulý týden předložil ještě takový návrh na změnu německé hospodářské politiky, u kterého už bylo jasné, že bude pro koaliční partnery nepřijatelný.

Vše se vyhrotilo na koaličním jednání, ke kterému došlo ve středu. Kancléř Scholz to interpretoval tak, že vzhledem ke změněné geopolitické situaci po volbách ve Spojených státech chce umožnit uvolnění takzvané dluhové brzdy, která Německu zabraňuje se více zadlužovat. Ministr financí Christian Lindner ze Svobodné demokratické strany (FDP) byl proti a tím došlo ke konečnému rozkolu.

Kancléř Scholz chce v lednu požádat spolkový sněm o důvěru. Pokud ji podle očekávání nedostane, tak se otevře cesta k předčasným volbám. Je tohle jednoznačný scénář dalšího dění, nebo je ve hře i nějaký jiný scénář toho, co se bude dál dít?
Dnes se události odvíjejí velmi překotně, takže my v tuto chvíli skutečně nevíme, jestli se scénář narýsovaný spolkovým kancléřem skutečně uskuteční, či nikoli. Je to jedna z možných cest.

Opoziční CDU, slovy svého předsedy Friedricha Merze, momentálně požaduje to, aby kancléř požádal o důvěru mnohem dříve, třeba už příští týden. Tím pádem by se cesta k předčasným volbám mohla ještě uspíšit. Samozřejmě jsou ve hře ještě další méně pravděpodobné varianty, které umožňuje německá ústava.

Ve vládě nakonec zůstane jeden ze zástupců FDP, ministr dopravy Volker Wissing. Ten ve čtvrtek na tiskové konferenci řekl, že jej o setrvání ve vládě požádal přímo kancléř Scholz. Řekl, že se mu rozhodl v tomto směru vyhovět a že zároveň vystoupí ze strany. Souvisí to, že ministr dopravy zůstane ve vládě, se situací německých automobilek především Volkswagenu a také s debatami o případném zmírnění emisních závazků v rámci Evropské unie?
Dosavadní reakce Volkera Wissinga, které jsem měla možnost číst, byly spíše zdůvodnění z obecnějších pohnutek. On osobně nesouhlasil s tím, aby liberální FDP z vlády odcházela. Byl přesvědčený o tom, že není správná chvíle, kdy tu vládu rozpustit. Proto chce ve vládní zodpovědnosti zůstat navzdory tomu, že to pro něj znamená, že opustí svoji stranu a bude nadále ve vládě spolupracovat s partnery.

Německá vláda ztratila odchodem FDP většinu. Co to bude znamenat prakticky? Odloží se některá zásadní rozhodnutí a kroky?
Kancléř Olaf Scholz zdůvodnil svoje rozhodnutí požádat o důvěru začátkem ledna tím, že potřebuje v mezičase, aby jeho vláda ještě mohla přijmout důležité zákony, které pomůžou tomu, aby se německé hospodářství zotavilo ze současné nelichotivé situace. Zároveň je potřeba přijmout nový státní rozpočet.

Scholz doufá v to, že ještě některé důležité projekty by mohl do konce roku uskutečnit, nicméně bude odkázaný zejména na spolupráci s opoziční CDU/CSU. Vzhledem k tomu, že už se Spolková republika ocitla ve volebním boji, tak je velká otázka, zda převáží tento konstruktivní přístup, nebo zda spíš půjde o konkurenční boj a přípravu na nadcházející volby.

Jak v tuto chvíli vypadají volební preference? Kdyby se nejpozději v březnu konaly předčasné volby, kdo má jaké šance, že v nich uspěje?
Dá se říct, že pro tři dosavadní vládní strany jsou preference v současné době velmi nelichotivé. Sociální demokracie je na nějakých 16 procentech, což je o 10 méně než při posledních volbách. Zelení oproti minulým volbám ztrácí 5 procent, z 15 na 10. FDP se momentálně pohybuje pod hranicí volitelnosti do parlamentu, která tvoří 5 procent.

Nicméně je pozoruhodné, že z této velké krize nedokáže úplně přesvědčivě těžit opoziční CDU/CSU. Ta sice v současné době má nejvyšší podporu ve výši 34 procent, ale zároveň z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že němečtí občané nejsou úplně přesvědčení o tom, že ona by nabídla lepší řešení.

Naopak posilují pravicové strany typu AfD na populistické pravici, která je momentálně na 17 procentech. Na druhém okraji politického spektra je zase levicově populistická aliance Sahry Wagenknechtové, které se teď předpovídá zisk kolem 6 procent.

Tomáš Pancíř, mst Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít