Katolíci v Hořovicích zavádějí novou tradici, farář žehná autům a motorkám
Necelé dvacítce aut, jedné motorce, jejich řidičům a posádkám požehnal po nedělní mši hořovický farář Stefan Wojdyla. Chce tak upevnit tradici, která zatím v Čechách příliš silnou pozici nemá.
V Hořovicích se žehnalo poprvé loni na podzim. Letos farář termín posunul blíž k památce svatého Kryštofa, patrona řidičů. Samotnému žehnání předcházela modlitba v kostele.
Pak kněz vyzval věřící, aby vyšli ven. Svěcenou vodou kropí auta zvenku, zevnitř, někdo si nechává pokropit i klíček nebo motorový prostor. Jiří Vlček chodívá do kostela většinou pěšky. Dnes přijel záměrně autem.
„Protože si myslím, že je to důležitá věc, zvlášť v dnešním provozu. Je to možná důležitější než cokoli jiného, aby člověk měl trochu pomoci odjinud než jen své vlastní síly,“ říká ředitel hořovického gymnázia s tím, že jeho starší zelené Polo je vlastně první vůz, který si kdy nechal požehnat.
„To je lepší než havarijní pojistka, protože nás chrání Bůh a kdo je větší než Bůh, kdo se mu může rovnat, nikdo,“ říká hořovický farář Stefan Wojdyla. V Polsku, odkud pochází, je žehnání dopravních prostředků velmi populární.
„Z celého města se sjedou před kostel lidé, žehnání trvá asi půl hodiny a kněz obejde celý špalír.“
Ani v Česku není žehnání dopravních prostředků úplně neznámé. Někde se žehná před prázdninovými cestami, faráři motorkáři zase často žehnají stroje před novou motocyklovou sezonou.
„Není úplně stanovené, že se má požehnat o svátku svatého Kryštofa, žehná se i během roku, ale ne všude. Tradice ještě není taková, ale je to dobrá věc,“ míní farář Wojdyla.
V církevním kalendáři má Kryštof, patron řidičů, poutníků, nebo policistů, svátek 25. července. K tomuto datu se pak na některých místech vztahuje i žehnání dopravních prostředků.