Astronom: Kontakt se vzdáleným vesmírem potřebujeme. Obloha bude viditelná čím dál míň
Pozemské světelné znečištění obzvlášť bílým světlem, ale také rozmach družic trápí pozorovatele noční oblohy. Konstelací satelitů bude na obloze víc než viditelných hvězd. „Byli jsme dlouhá desetiletí zvyklí na dejme tomu 5-10 tisíc družic na oběžné dráze, teď jich bude 100 tisíc. Může se stát, že jsme na začátku konce pozorovatelnosti oblohy,“ říká Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.
Máte nějakou teorii o tom, proč se tak rádi díváme na hvězdy?
Často jsem o tom přemýšlel, i jsem o tom něco četl. Nevím, jestli to, co řeknu, je pravda.
Zažil jsem dvě situace, které splňují definici UFO. Jde o neidentifikovaný létající objekt, nikoliv neidentifikovatelný, poukazuje astronom Pavel Suchan
Já myslím, že je to hodně individuální záležitost. Mně to dovoluje snít, třeba.
Ano. Koneckonců, když jsme zmínili jizerskou oblast tmavé oblohy, k ní připravil tehdejší ministr životního prostředí Ladislav Miko zdravici, kde psal o tom, že tmavou oblohu potřebujeme pro zdravý život přírody, nás lidí a pro dodržení cirkadiálního rytmu – můžeme pokračovat v odborných pojmech – ale také proto, že potřebujeme zachovat pokoru člověka.
My potřebujeme kontakt se vzdáleným, nepohmatatelným vesmírem, abychom v sobě měli pokoru. Když bude člověk pod lampou, přeci jen pokoru trošku ztrácí.
Ale já osobně si myslím, že pohled nahoru je pro většinu lidí něčím mimořádným. Jednak je to jakýsi vztah: tatínek a maminka byli vždy větší, to byla autorita. Bůh tam někde nahoře je pro někoho autorita. Čili pohled nahoru člověku přivádí nejen pokoru, ale i úctu, vztah, zodpovědnost a podobně.
Na co se budou dívat naši potomci na obloze za tisíc nebo deset tisíc let? Jaká bude obloha?
Já to řeknu z několika úhlů. Naši potomci se budou dívat na vesmír ve velmi mnoha případech, jak vypadá právě teď. My nevidíme vesmír, jak vypadá teď, my se díváme vždy do minulosti. Vždy musíme počkat, než sem světlo od toho kterého objektu rychlostí 300 tisíc kilometrů za sekundu doletí.
Rád pozoruji noční oblohu, galaxie a hvězdy. Chtěl bych pracovat na světové observatoři, říká student
Číst článek
Nejmenší minulost je pohled na měsíc, to je sekunda a kousíček. Na slunce 8 minut 19 sekund. Ale když se díváme na galaxii v Andromedě, ta je dva a půl milionu světelných roků daleko. Čili světlo, které k nám přiletělo do našich očí, je dva a půl milionu let staré.
Čili naši potomci se budou paradoxně koukat na vesmír, jak vypadá teď, protože to my nevidíme. A pak tedy doufejme, že vůbec uvidí oblohu.
Víc satelitů než hvězd
Teď jste mě trošku vylekal.
S lidstvem je to ale těžké. Je to smutné, protože lidstvo neumí hospodařit s tím, co má a co mu umožňuje a ulehčuje život. My dnes světlo v noci nejenom využíváme, ale nadužíváme. Světelné znečištění se jenom zvětšuje a obloha je čím dál tím hůře viditelná.
Samozřejmě, najdeme místa, kde pořád máme pocit, že je mléčná dráha až k obzoru. Ale abych vás vylekal ještě jednou, na evropském kontinentě už není původní tma, jako třeba za Karla IV. Vždy tam bude nějaký foton umělého světla, třeba 300 km daleko. Obloha bude světlejší a bude toho vidět míň a míň.
Druhá věc je, že začala éra mega konstelací satelitů na oběžné dráze. My astronomové čelíme často dotazům: ještě pořád se najde někdo, kdo nikdy neviděl, že letí jakýsi vláček družic. To jsou Muskovy Starlinky.
Družicové megakonstelace typu Starlink způsobují světelné znečištění, tvrdí vědci. Chtějí jejich zákaz
Číst článek
Dobře, někdo internet opravdu používá, ale my jsme byli dlouhá desetiletí zvyklí na dejme tomu 5-10 tisíc družic na oběžné dráze, teď jich bude 100 tisíc. Čili se může stát, že jsme na začátku konce pozorovatelnosti oblohy, jak ji známe, protože bude víc satelitů než hvězd.
Už se vám stalo, že jste nebyl schopen dobře identifikovat souhvězdí, která znáte, protože jste na ně přes družice neviděl?
Stalo. Myslím si, že mě kvůli tomu nevyhodí z práce, protože to opravdu nešlo. Lidé jsou asi zvyklí na tzv. vláček Muskových Starlinků společnosti SpaceX, to jsou družice telekomunikační, respektive poskytující internet. Když běží ve vláčku, často dostáváme dotazy, jestli už jsou tady, z toho Marsu.
Ale pak ještě existuje mezifáze. Družice se pak postupně rozutíkají, dostanou se na vyšší oběžnou dráhu a už nejsou vidět ve vláčku. Ale já jsem zažil takovou mezifázi. Bylo to na hvězdárně v Ondřejově, koukal jsem na oblohu a najednou přes třetinu oblohy běželo asi 35 družic.
V tu chvíli se mi rozutíkaly hvězdy, protože jsem nevěděl: je to hvězda, je to družice? Já jsem nebyl schopen v tu chvíli identifikovat souhvězdí, která jinak dobře znám. Takže už jsem zažil to, co nás pravděpodobně, nedej bože, čeká.
21:43
Pražský hrad chce zářit šetrně. Vědci zkoumají způsob, který produkuje nejméně světelného smogu
Číst článek
Neustálé pološero
Už jsme si řekli, že je složité najít v Česku místo s opravdu tmavou oblohou. My se 11. září potkáme na konferenci Světlo, tma, život – cesta ke změně. Je možné v Česku omezit světelný smog?
Je to možné a docela snadné, protože tady nebojujeme s nějakými freony z ledničky, které ještě desítky let budou v atmosféře.
Asi každému dojde, že když zhasneme – tečka a je tma. Ale tématem není zhasnout, protože my už jsme civilizačně nastavení na to, že jsme aktivní i večer. První, co bych řekl, je nesvítit zbytečně.
Já si vzpomínám na televizní kampaň v 70. letech, kdy vždy po reklamě běželo: nesvítí někde zbytečně? Smáli jsme se tomu.
To já vím, smáli jsme se tomu a tuto konotaci v sobě pořád ještě mám. Ale na druhou stranu, dnes je to naprosto klíčová věta. Zavře supermarket, tak přece nemusí svítit parkoviště. Nejde jen o plýtvání penězi, on tím poškozuje okolí, přírodu a vůbec naši planetu v noci.
Jsme v situaci, že jsme jako civilizace odešli od přirozeného chodu. My dva teď děláme chybu: teď venku svítí slunce a měli bychom být na co největším osvětlení. Naši předchůdci sedláci byli nejspíš touto dobou na polích. My nemáme 100 tisíc luxů (světelných jednotek, pozn. red.), jako bude v poledne. My jsme ve studiu a tady je tisíc luxů, čili nemáme dost světla.
33:14
Vesmír vypadá úplně jinak, než jsme si mysleli. Vidíme z něj jen koření v polévce, nastiňuje astronom
Číst článek
A večer, kdy bychom měli být v naprosté tmě, tak si rozsvítíme. Rozdíl mezi denním světlem a noční tmou si ponižujeme a žijeme jako civilizace v neustálém pološeru.
Náš mozek – gangliové buňky v oku a potom mozek – jsou připravené na to, že je velké světlo, pak se setmí a gangliové buňky to oznámí mozku. Mozek pak jako dirigent oznámí našim orgánům: teď se regenerujete a jde spát. Ale takhle neví. Setmělo se, ale rozsvítilo se na ulici: ‚Aha, tak nevyšlo to slunce?‘
My už máme LEDky a můžeme světlo směrovat líp, ale nedej bože, když je tam krátkovlnná složka světla, to znamená modré, případně zelené světlo. To je téma číslo jedna dnešní doby. Proto všichni tak bojujeme za to, aby se svítilo oranžovým světlem bez krátkovlnné složky, protože ta v noci nemá existovat.
Když svítí slunce, má plné spektrum. To znamená, že pro mě jako organismus, když mi někdo posvítí ostrým bílým světlem s modrou složkou, mozek mě budí a říká: hele, vstávej, vyšlo slunce.
Co hmyz?
Hmyz je vlastně pro náš život důležitější, než si myslíme. Někdo ho má za otravnou složku života, zejména v létě, nicméně bez hmyzu to nedokážeme.
3:07
Rozsvícené lampy škodí hmyzu. Čeští vědci zjišťují, jak upravit barvu světel
Číst článek
Co to dělá s ním, že jim svítíme v době, kdy všichni, nejen hmyz, potřebujeme mít tmu?
Objektivně musíme poznamenat, že světlo není jediný ničitel hmyzí populace. Určitě si posluchači vzpomenou na zprávu, která prošla před pár lety, že dnes evidujeme úbytek 75 procent hmyzu na evropském území. To je šílené.
Souhlasím s vámi, také nesnáším vosu a komára, ale bez hmyzu tady nepřežijeme. Jsou to opylovači. I kdyby někdo řekl, že budeme mít robotické čmeláky a včely, tak také něco stojí. Dnes ekonomové dokážou služby ekosystému, služby přírody vyčíslit. Ale přece si jako lidstvo nevyhubíme něco, co pak musíme nahradit a zaplatit.
Hmyz je ale světlem v noci samozřejmě ovlivňován. Jsou i noční opylovači, dokonce většina hmyzu je noční. Hmyz je extrémně citlivý na světlo v noci. Navíc, na rozdíl od nás, kdy my jsme 5 metrů pod lampou a svítí na nás už nějaké dva luxy, hmyz se dostane až k lampě, zejména proto, že ho světlo přitahuje. Takže hmyz tam má opravdu poledne.
Jak se liší pohled na noční oblohu napříč kontinenty a která souhvězdí mají pozorovatelé z celé země společné? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.
