Klienti ústavu pro mentálně postižené se netradičně loučili s Brandýsem nad Labem
Lidé s mentálním postižením se přesouvají z ústavů do klasických domů a bytů. Ve středních Čechách tuto velkou přeměnu sociálních služeb dokončilo jako první zařízení Vyšší Hrádek v Brandýse nad Labem. Jeho klienti se přestěhovali, a to i do okolních měst. S Brandýsem se proto rozloučili netradičně - nechali se vyfotit na svých oblíbených místech, na kterých budou jejich fotografie k vidění do konce měsíce.
Plán byl jasný - výstavou nazvanou Z domova domů ukázat mentálně postižené tam, kde je ostatní často jen míjeli a nechtěli vidět.
„Přestože tady ti lidé s nimi žili třeba i třicet let a mají na město dost zásadní vzpomínky, tak o nich okolní obyvatelé třeba vůbec nic nevědí. Proto jsme ukázali neviditelné lidi na neviditelných místech. Neviditelně,“ vysvětluje fotograf Lukáš Houdek, proč se rozhodl klienty Vyššího Hrádku fotit ve tmě, tedy tak, aby jim nebylo přímo vidět do tváře.
Výstava Z domova domů má ukázat mentálně postižené tam, kde je ostatní často jen míjeli a nechtěli vidět. Natáčela o tom Alena Rokosová
Dodává, že fotit lidi s mentálním nebo kombinovaným postižením, navíc v noci, nebylo bez komplikací:
„Mají často kombinované postižení, takže jsou třeba na vozíku. Příprava je tedy složitější. Ale největším problémem bylo, že jsme fotili v noci a řada fotografovaných nám usnula a nedala se vzbudit. Focení se proto muselo opakovat za týden. Ze dvou plánovaných focení jich nakonec bylo pět.“
Pro Lukáše Houdka to byla první zkušenost, kdy fotil mentálně postižené lidi. Ačkoli před lety měsíc v ústavu pro mentálně postižené pracoval a bydlel. Coby fotograf si ale ani nemohl vybrat, kde bude fotit. Výběr místa byl čistě na klientech. Koncept výstavy je totiž založený na tom, že se nechali zvěčnit tam, kde to měli nejraději.
„V jednom případě jsme měli problém, že se klientka chtěla fotit před hospodou, kde ji ale rádi nemají. Zařízení nesouhlasilo s focením a nevybíravě nás odtamtud vyhodili. Jinak to bylo celkem jednoduché a lidé si to volili sami.“
Fotografie proto také doprovázejí popisy jejich vlastních vzpomínek a pocitů z daného místa. Obyvatelům Brandýsa nad Labem tím chtějí říct jedno - žili jsme tu s vámi.
