Klientům, kteří opustili sociální ústav v Opavě, nabídne pomoc komunitní centrum
Už několik let postupně zanikají velké sociální ústavy. Klienti s mentálním postižením opouštějí velké chodby se zamřížovanými okny a stěhují se do menších domů a bytů. Takzvaná transformace sociální péče ale naráží na problém, se kterým se dříve moc nepočítalo. Původním obyvatelům ústavů chybí v běžném životě pomocná ruka. Příkladem je Opava, kde po mnoha letech vznikne první speciální komunitní centrum.
„Je to krásné bydlení, uklízíme si tu. Dnes třeba budu prát,“ svěřuje se bývalá klientka sociálního ústavu Marianum v Opavě.
Když se klienti stěhovali z opavského ústavu Marianum do nedaleké vesnice, trochu se báli. Ale na to, že mají najednou normální starosti a není jich pod jednou střechou více než 200, si rychle zvykli. „Ta budova je hezká, růžová. Do Opavy bych už nešla,“ dodává žena.
O pomoc mentálně postiženým, kteří opustí sociální ústav v Opavě, se zajímal v Martin Knitl
„Aby se prostě včlenili do společnosti. Lidé poznají klienty z ústavu obecně řečeno vždycky podle toho, že jdou v nějakém zástupu, dívají se vytřeštěnýma očima na okolí a na přechodu je někdo reguluje, aby je něco nepřejelo,“ říká Antonín Janýška, ředitel ústavu Marianum.
Už počítá adresy, kde všude jsou roztroušeny skupiny jeho klientů. Je jich celkem 15. „V té velké budově už v podstatě nikdo nechce bydlet,“ vysvětluje.
Jenže paradoxně těmto lidem teď chybí pomoc, kterou za zdmi bývalého kláštera měli od rána do večera. Jak se o sebe postarat, jak řešit každodenní úkoly, jak všechno stihnout. To, co ostatní lidé berou jako samozřejmost.
„A to komunitní centrum, které bude budováno v investorské gesci městského úřadu, může napomoci rozvoji velmi dobře,“ doufá Janýška.
Komunitní centrum za 17 milionů korun, které je zatím jenom na papíře na žádosti o dotaci, v Opavě citelně chybí, a v podobné situaci se mohou ocitnout i další města s velkými sociálními ústavy.
