Mají nohy, tak chodí. Ovce z Plzeňska putují přes Brdy jako za starých časů
Působí to jako úkaz ze začátku minulého století. Když potřebuje farmář Jan Velík přestěhovat dvousethlavé stádo ovcí z pastvin v Českém krasu domů na farmu nedaleko Nepomuku, nenajme si kamion, ale s pastevci žene zvířata několik dnů po svých. Ještě před pár lety by to omezovaly veterinární předpisy, dnes jsou ale nařízení volnější, a tak ovce a šest pastevců vyrazili na 80 kilometrů dlouhou cestu přes Brdy.
Dva ostří psi obíhají celý den 220 ovcí, občas některé zmatené zvíře dostane ránu dlouhou pasteveckou holí, muži vydávají povely na konci stáda a vpředu kráčí dvě mladé ženy.
Ovce zvedly z improvizované ohrady na kraji vesnice Buková u Příbramě a ženou je po turistické modré značce, aby obešly Pičín.
„Tam nás vloni starosta nerad viděl. Nelíbilo se mu, že po sobě ovce zanechávají trus, tak to letos obcházíme přes les,“ popisuje pastevkyně Jana.
Tohle stádo má vysokoškolsky vzdělaná třicátnice na starost celý rok. Bydlí v maringotce v Chráněné krajinné oblasti Český kras, kde ovce spásají louky.
Na první pohled je jasné, že po třech letech pastevectví už to s ovcemi i se psem umí. Třídenní cesta ji baví.
„Ovce mají nohy, tak chodí. V téhle motorizované společnosti už to možná lidi zapomněli. A když jde dobrá parta…,“ říká rezolutně pastevkyně a přidává do kroku.
Ovce jsou kupodivu velmi rychle, psi je svižně ženou a za stádem lehce pokulhává Miroslav. Šedesátník se silnými brýlemi si během prvního dne pochodu udělal pořádný puchýř, tomu ale nebrání, aby nepokračoval. Nápad se mu zalíbil.
„Je to dobrý zážitek. Člověk se raduje, jak by řekl básník, z prostého jsoucna,“ směje se muž, který nemá s ovcemi žádnou zkušenost. Je totiž obchodník a přidal se k přátelům.
První noc pastevci přespali u přátel ve zděném domě, druhou noc už museli zůstat pod širákem. Rychle rozdělat oheň a pořádně se najíst.
Pěšky je to levnější a příjemnější
Zásoby, spacáky a ovčí houně přivezl Jan Velík, majitel ovcí. Stádo potřebuje dostat domů do Čížkova u Plzně, kde přezimuje ve stáji.
„Vnímám to jako příjemný konec sezóny. Má to i příjemný rozměr, než ovce hodit na kamion a být za tři hodiny doma,“ vysvětluje farmář.
Převádění ovcí je v konečném důsledku levnější než přeprava kamionem. To ale není hlavní důvod pěší cesty.
„Záleží také na tom, jakou útratu udělají pastevci v hospodách po cestě,“ směje se Velík, který začal chovat ovce a zaměstnávat několik pastevců teprve před pár lety.
Při cestě se ovce pohybují přes soukromý majetek, a tak musí farmář před tábořením vyjednávat s majiteli.
Dřív měl obavy, jestli pěším přesunem zvířat neporušuje nějaká veterinární pravidla. Nakonec to vyřešil tím, že ovce oficiálně nepřesunuje, ale pase, což se hlásit nemusí.
Jana nad tím jen kroutí hlavou. „Doufejme, že to bude častější. Lidi si zvyknou, že to jsou nejenom auta, kola a inlajny, které patří ven do přírody.“
