Ne všichni stánkaři na biatlonovém mistrovství v Novém Městě vydělali
S bídou zaplatí náklady. To je příběh mnoha stánkařů ve Vysočina Areně při mistrovství světa v biatlonu. Vysoké nájemné, velká konkurence a také prostý nezájem lidí způsobily, že prodavači v plátěných obchodech nevydělali. Ale ne všichni.
Jak je vidět, svařené víno jde na odbyt, suvenýry v podobě zvonečků a jiných předmětů už méně.
„Přála bych si, aby to šlo lépe, ale věřím tomu, že to bude investice do budoucna. Ten obchod tu ale není takový, jaký bych si přála,“ říká Kateřina Žáková, která jen lehce překročí hranici nákladů spojených se svým stánkem. A to jsou 4000 korun za každý den, ať se závodí nebo ne.
„Zatím to bylo průměrně asi pět tisíc korun denně. To znamená, že je to zatím nula nula. Když zaplatím nájem a tu tisícovku jsou další náklady, tak nemám žádný výdělek.“
Vedle stojí prodavač svařeného vína Milan Žíla. Obchod jako takový neřeší, spíše si užívá neopakovatelné atmosféry:
„Určitě to nebude prodělek, hlavně se mi to mistrovství líbí, je to fantasticky zorganizované.“
Pod betonovou tribunou se tísní asi 20 stánků. Fronta je u oficiálních suvenýrů, Zdeněk Vlasák u svých několika grilů má ale prázdno.
„Do čtvrtka jsme dělali jen na náklady, a teď teprve se dostáváme do plusu. Když si ale sečtete náklady, o kterých vám ani nebudu říkat, tak se nedá říci, že bychom tu těch 11 dnů byli rádi,“ uvádí stánkař.
Vedle stojící děvčata se dvěma sudy vína říkají, že denně utrží kolem 50 tisíc korun, což pochopitelně nelze jakýmkoli způsobem ověřit. Ptali jsme se dalších asi deseti stánkařů a výsledek je skutečně půl na půl. Jedni vydělali, jsou spokojení, druzí mají v očích spíš než spokojenost rozčarování.
