Památkáři by chtěli zachránit alespoň část stadionu Štvanice
Část zimního stadionu na Štvanici ještě může být zachráněna. Pražští památkáři dnes začali s Hlavním městem vyjednávat o dalším postupu při likvidaci zimního stadionu na Štvanici. Historicky cenné tribuny i sedačky z areálu chtějí zachovat. Praha jako vlastník této kulturní památky nechala areál bourat kvůli havarijnímu stavu.
Od soboty 28. května dřevěná konstrukce stadionu mizí pod chapadly bagrů a dělníci rozebírají části konstrukcí. Areál je oplocený a ostraha dovnitř nikoho nepustí.
Reportáž Michaely Veteškové o snaze památkářů zachránit alespoň část stadionu Štvanice
Lidé přesto ke stadionu přicházejí a sledují jeho demolici.
„Jestli to dopadne tak, jak říkají a bude to složit znovu tomu účelu, kterému to má sloužit, tak by to bylo fajn. Ale jestli tomu mám věřit nebo ne, nevím,“ říká pan Marek, který tady šest sezon hrál hokej.
Na stadionu vyrostlo několik generací hokejistů a krasobruslařů, mimo jiné tady trénovala slavná krasobruslařka Ája Vrzáňová.
Podle památkářů konstrukce stadionu představuje pozoruhodnou technickou památku, která je dokladem rané sportovní stavby meziválečného období. Proto se rozhodli zachránit, co se ještě dá.
„Ještě nedošlo k likvidaci skutečně hodnotných konstrukcí ze 30. let. Naše aktivita směřuje k tomu, aby se ty hodnotné části stadionu deponovaly na ostrově a vznikl prostor pro vyjednávání, jak dál,“ uvedl pro Český rozhlas Ondřej Ševců z pražského pracoviště Národního památkového ústavu.
„Z pohledu ryze památkového tvoří esenci památky vlastní konstrukce tribun, sedačky, části původních zastřešení, některé doplňky, tedy kabiny, proslulé hodiny. Tyto věci tam stále jsou.“
„Magistrát nepožádal o upuštění od památkové ochrany a já si myslím, že je to špatně,“ domnívá se Ševců.
O stadionu Štvanice mluvil ve Stalo se dnes na Radiožurnálu Ondřej Ševců z pražského pracoviště Národního památkového ústavu
Zimní stadion na Štvanici stojí od roku 1930, navrhl jej architekt Josef Fuchs a bylo to první umělé kluziště v zemi. I proto byl v roce 2003 oficiálně prohlášen za kulturní památku.
Podle tajemníka ministra kultury Stanislava Brunclíka stavební úřad Prahy 7 rozhodl na základě toho, že hrozilo zřícení a budova ohrožovala životy lidí:
„Bylo potencionální riziko úrazů nebo dokonce ohrožení života lidí. To je samozřejmě veřejný zájem, který je nadřazen i památkové péči. Stále je to kulturní památka, ale přitom se může demolovat. Není to nic protizákonného.“
„Ministerstvo kultury bude ještě zkoumat možné pochybení vlastníka v průběhu několika let. Nějaký postup to určitě bude mít. Ale co se týká faktického stavu Štvanice, tam už se nedá dělat nic.“
Řízení o odnětí kulturní ochrany teprve začne, a ministerstvo chce pokutovat toho, kdo dovolil památku nechat zchátrat.
„Stadion Štvanice je unikátní tím, že je to první podobná stavba v Česku, je to stavba, která má určité charisma a my se nyní snažíme chránit nejen hrady a zámky, ale i památky nedávné, které velice rychle stárnou. To jsou třeba stavby industriální nebo sportovní. Je zde lidsky otevřeno více možností, jak stavbu konvertovat, tedy převést ji do nového režimu. Je jasné, že zde již nebude mistrovství světa, jako tomu bylo dříve, ale dobře ošetřené torzo stadionu by mohlo sloužit pro rekreační vyžití obyvatel,“ dodal Ševců.
