V Liberci se lidé čím dál více potkávají s bezdomovci. Zatímco před pár lety jich místní strážníci napočítali do desítky, dnes jich registrují více než sto. Nejvíce lidí bez domova živoří v polorozpadlé budově bývalé Textilany, kde strážníci při častých kontrolách kontrolu řeší drobné případy krádeží i rvačky.

15:30 28. května 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Do areálu bývalé Textilany se podívala se třemi libereckými strážníky i redaktorka Českého rozhlasu Ivana Bernáthová.

„Hlavně pozor, kam šlapete. Oni se nestydí udělat potřebu kdekoliv,“ upozorňuje jeden ze strážníků. Na místě dřívější koupelny je nyní neuvěřitelný nepořádek. „Tady je taková malá Bombaj,“ glosuje policista. Lidé přebývající v Textilaně se myjí v libereckém K-centru, někteří u příbuzných.

„Jste živý, nebo mrtvý?“ budí strážník známého bezdomovce, který často holduje alkoholu. Je krátce po deváté hodině. Bezdomovci zde obyčejně spí do desíti a pak vyráží do města vyžebrat peníze.

Úspěšnější bývají žebráci u chudších libereckých občanů. Dávají „spíš ti chudší než ti, co mají auta za milión,“ vypráví bezdomovec, který dříve kradl. „Já mám hodně kriminálu za sebou, 18 let. Kradl jsem. Byty, chalupy.“

Jeho kamarád Mirek tvrdí: „Já jsem tady jen pár dní, neměl jsem na ubytovnu. Jinak tu nejsem. Teď jsem měl normálně peníze, v klidu jsem si nakoupil, co jsem chtěl,“ tvrdí. Policisté ale mají jiný názor: „Ten se tady válí na ulici už asi sedm let. Ne, že je tu jen chvilku. To je čichač toluenu. Tolueňák.“

Ve čtvrtém patře je opuštěný pelech. Visí zde prádlo, spousta hadrů, válejí se tady PET lahve, peřiny. Nechybí pračka, kde perou bezdomovci prádlo, ani improvizovaná sprcha - díra ve stropě, kterou protéká voda. Neschází umění v podobě sprejerských výtvorů.

Liberečtí kriminalisté rozplétají okolnosti vraždy bezdomovce

Číst článek

Kamarádka bezdomovců, kteří si takto vybavili čtvrté patro, si s nimi po ránu chodí popovídat. „O životě. Já mám skoro stejný život jako oni, dá se to přežít. A neprší tady,“ říká žena, která ale v této budově nepřespává:

„Já tady nespím. Beru hmotnou nouzi, takže když mám peníze, tak si jdu na pivo, tam jsem do rána, přesedím, nespím,“ vysvětluje bezdomovkyně, která má na Slovensku děti, které ale neviděla od jejich dvou let.

Smutných osudů je v budově bývalé Textilany nemálo. Strážníci zde však nezaznamenali žádnou trestnou činnost, a proto nechali bezdomovce v poklidu jejich osudu.

Ivana Bernáthová, David Bernardy Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít