Většina z nás má zaměstnání s jasně vymezenou pracovní dobou. U profesionálních pěstounů Valentových ze Skoků na Přerovsku to neplatí. Péče o novorozence vyžaduje nasazení celých čtyřiadvacet hodin denně. Dětského pláče, probdělých nocí, přebalování a krmení si za posední rok užili do sytosti. V rodině se dnes starají už o třetí miminko. Umístění novorozenců mimo kojenecké ústavy, přímo do pěstounské péče, umožňuje rok platná novela zákona.

12:48 12. ledna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Valentovi patří k dvacítce rodin v olomouckém kraji, které prošly náročnou přípravou na dráhu profesionálních pěstounů. Nejde o žádné nováčky, sami mají šest dětí a další dvě v pěstounské péči.

Nejstarších pět už se osamostatnilo. Letos do rodiny postupně přibyly tři novorozenci. Rodiče Jana a Miroslav si je přivezli rovnou z porodnice.

„Dítě nám tam předají, je k tomu potřeba spousta papírů. Pak už se o dítě jenom staráme a tak to jde dál,“ popisuje Miroslav.

Dětského pláče a probdělých nocí si Valentovi za poslední rok užili do sytosti. „Je to hodně pestré, zajímavé, někdy fyzicky náročné. Někdy je vstávání opravu hodně časté. Ale do rodiny nám to doneslo štěstí a všechny miminka rodinu tmelí. Na starosti a povinnosti se vždycky rychle zapomene a zůstane jenom radost,“ potvrzuje Jana.

Do péče se zapojuje celá rodina

S péčí o novorozence své ženě pomáhá i manžel Miroslav. „S manželkou jsme se v noci prostřídali. Jednou vstává ona, jednou já. Myslím, že jsme to zvládli a funguje nám to dobře,“ říká. A stranou nezůstává ani dvanáctiletá Marcela: „Třeba ho chvíli pohlídat, přebalit, koupat.“

Dopředu bylo jasné, že miminko v rodině nezůstane napořád. Maximální lhůta je jeden rok, pak se novorozenci dostanou do biologických nebo adoptivních rodin.

Jana Valentová nezastírá, že se těchto okamžiků docela obávala. Jako profesionální pěstounka je ale musela zvládnout. „Miminko samozřejmě milujeme, všichni mu dávají maximální péči, maximální lásku. Ale když přijde maminka s tatínkem, samozřejmě pochopíte, že patří tam. A všichni udělají všechno, aby v klidu a lásce mohlo přejít do svojí rodiny,“ dodává Jana.

„Máme dobrý pocit, když předáváme dítě, když vidím, jak se maminky na dítě těší. Je to moc pěkné. A když pošlou fotku, jak se dítě má, tak nás to moc potěší,“ doplňuje Miroslav. Podle Jany pak ale nastane chvilku prázdno. „Než se to zacelí, tak vám to chybí. Ale pocit, že je všechno v pořádku, je nesmírně důležitý,“ uzavírá.

Dnes se Jana Valentová stará už o třetí miminko, o malého Sebastiána.

Jana Zemková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít