Stezka pro lesní zvěř může zkomplikovat život pěti rodinám z liberecké čtvrti Machnín
Kasanovi, Bartošovi, mladí a starší Budákovi a také pan Šindelář můžou přijít o možnost postavit si na svém pozemku dům, chovat zvířata nebo založit zeleninovou zahradu. Důvod? Stezka pro lesní zvěř, kterou chce odbor hlavního architekta Magistrátu města Liberce zanést do územního plánu. Pro majitele pozemků to znamená odstranit ploty a nechat srnkám volný průchod.
Jedním z majitelů, který by se měl dobrovolně vzdát svých plánů, je i František Budák. Bude muset zřejmě odstranit ploty, aby zvěř mohla z nedalekého lesíka volně procházet k řece Nise.
„Když odstraníme ploty, tak to jsou prakticky veřejně přístupná místa. Jestli tady dám cedulku ‚nevstupujte soukromý majetek‘, tak se nemůžu spoléhat, že sem někdo nepřijde a nevezme mi dětskou houpačku,“ říká pan Budák.
Lesík, kde lesní zvěř pobývá, je právě nad domem pana Budáka. Srnky se desítky let chodí napít do nedalekého potoka. Nová stezka, která by je měla přivést na takzvaný ostrůvek a k řece Nise, vede přes soukromé pozemky, a navíc ji protíná frekventovaná silnice.
„Že by přes ulici Stará chodila zvěř dolů mi přijde absurdní, protože tu narostla doprava. Tady jezdí auta do celního skladu, do textilní továrny, jezdí do betonárny, do obalovny. Velký provoz je tu i ráno, když jezdí lidé z Kryštofova údolí do práce. Tam budou každou chvilku sbírat nějakou rozsekanou srnku ze silnice,“ pokračuje František Budák.
Také paní Vendula Kasanová by kvůli stezce měla zapomenout na plánovanou výstavbu rodinného domku. Více jí ale vadí, že by zahrada měla být přístupná všem:
„Máme ovocné stromy, ty by si mohli všichni otrhat. Vůbec si to nedokážu představit. Také máme zvířata, máme psa. Jak bychom to dělali? To bychom ho museli nechat zavřeného, uvázaného u boudy? To je prostě úplně neuvěřitelné.“
Bojí se i o bezpečnost svých malých dětí. Z jedné strany zahrady je už zmiňovaná silnice, z druhé strany náhon.
„Je to tam hrozně nebezpečné. Náhon je vybudovaný z kamenů, je tam metr a půl hloubka. Teče tam asi 50 centimetrů vody, takže kdyby tam někdo spadl, tak si zlomí nohy, rozbije hlavu a já nevím co ještě," uvádí Vendula Kasanová.
Většina z majitelů si pozemky koupila před rokem 2001. Upozorňují i na to, že při koupi neměli možnost zjistit, že by je stezka pro zvěř mohla znehodnotit.
Adam Lenert z odboru hlavního architekta města přiznává, že stezka zakreslená v plánu nebyla ještě v roce 2002:
„Je pravdou, že biokoridor přes tento pozemek v roce 2002 nevedl. Ten se tam dostal až na základě prověření v roce 2010. A vlastně v rámci nového územního plánu je projednávaná tato nová trasa.“
Pokud vlastníci pozemků odmítnou odstranit ploty, dostanou se do křížku se stavebním úřadem. V krajním případě může dojít i k vyvlastnění pozemků.
„My prostě chápeme, že dochází k situacím, kde zasahuje územní plán do soukromých vlastnictví, ale jsou dané vyšší zákony, jako třeba zákon o životním prostředí, a my musíme skloubit všechny zákony. Tady jsme hledali i jinou trasu, ale bohužel jsme žádnou nenašli,“ dodává Lenert.
Pan František Budák jisté řešení našel. K návrhu územního plánu Liberce poslal námitku. Tou by se na svém zasedání měli zabývat městští zastupitelé.
