Udržitelný turista si výlety vymýšlí sám. Veřejná doprava je novodobé dobrodružství, říká Jan Civín
„Divokým severozápadem“ nazývá oblast kolem Krušnohoří autor průvodců Severotoulky. Udržitelnou turistiku spatřuje ve vymýšlení si vlastních atrakcí a klade důraz na využívání veřejné dopravy. „Náhradní autobusová doprava, zastávky na znamení, přestupy z vlaku na vlak nebo na autobus – to jsou malá dobrodružství, jediná dobrodružství, které lze v 21. století zažít,“ říká Jan Civín, autor Severotoulek.
Napsal jste dva průvodce Severotoulek. Kolik obsahují celkem tras?
První díl obsahoval dvacet, druhý díl obsahuje celkem dvacet šest tipů na výlety po celých severozápadních Čechách. Jak já si dělám věci trochu podle sebe, kašlu na aktuální územněsprávní rozčlenění ČR a mluvím o divokém severozápadě. Snažím se náš kraj vylíčit jako tajemnou, nepoznanou, dobrodružnou krajinu, která sahá od Karlových Varů k Liberci a od Bad Schandau k severu Prahy.
Drobné objevy, které rozvíří dobrodružnou fantazii, se snažím nacházet každý den. Po městě chodím zásadně pěšky, přibližuje své Severotoulky Jan Civín
Jak koncipujete vlastní výlety? Podle čeho vymýšlíte trasy?
Snažím se trasy plánovat podle zastávek veřejné dopravy, protože vedle severních Čech hodně propaguji cestování veřejnou dopravou: vlaky, autobusy.
Takže jednak podle zastávek a také podle míst, která nejsou úplně typickými turistickými cíli, protože mě štve i současný over-turismus, který se bohužel týká i pár míst u nás v severozápadních Čechách.
Propagujete tedy lokální udržitelnou turistiku jako protiváhu právě tomu globálnímu over-turismu. Co pod pojmem udržitelná turistika ale rozumíte?
Udržitelná turistika je podle mě turistika, která není spotřební. To znamená, že to není turistika, na kterou člověk vyráží se zájezdem do nějakého hotelu. Je to turistika, kterou člověk si vymyslí a absolvuje zcela sám. Je založená na tom, že člověk přemýšlí, kam a jak pojede a co tam bude dělat.
V čem tedy vidíte konzumní turistiku?
Konzumní turistiku vidím v lovu prvoplánových turistických atrakcí, jako jsou třeba stezky v korunách stromů. Odstrašující příklad pro mě představuje Sky Bridge na Dolní Moravě, na Kralickém Sněžníku.
Já si myslím, že udržitelná turistika je založená na přemýšlení, na zážitku, který si člověk vytváří sám. Spočívá v tom, že si člověk najde drobnou sakrální památku, ruinu nebo hezký výhled, který není založený na spotřebním turismu, kde jsou parkoviště, stánky se staročeským trdelníkem a podobně.
‚Divoký severozápad‘
29:20
Modlil jsem se k bohu lesa. Po návratu do Prahy se nedokážu nadechnout, líčí pouť herec Šafařík
Číst článek
Není to ale riziko, že napomůžete tomu, že se turisty přeplní i současná opomíjená nebo méně navštěvovaná místa?
Já samozřejmě se nesnažím turisty nalákat na místa, která mají zůstat zapovězena, která jsou buď v soukromém držení, nebo která jsou přísně chráněnými přírodními památkami. Já naopak ukazuji místa, která jsou volně přístupná, ke kterým často vedou normálně značené turistické značky anebo ke kterému sice nevedou turistické značky, ale je tam široká, normálně přístupná cesta.
Takových míst je podle mě stále dost, zvlášť u nás severozápadních Čechách. Myslím si, že lidé se snaží stále opakovat ty samé cíle – například u nás severních Čechách je klasickým příkladem Panská skála neboli Čertovo varhany u Kamenického Šenova, kde se kdysi natáčela Pyšná princezna, dále Milešovka apod. Ale vedle Milešovky, která je nejvyšším vrcholem Českého středohoří, je například velmi půvabná Kletečná a další kopce, kde nepotkáte vůbec nikoho anebo jen pár lidí.
Vaše kniha má podtitul Nenápadné půvaby Divokého severozápadu. V čem ty půvaby spatřujete?
Jednak se snažím ukazovat různé světové unikáty, protože severní Čechy jsou plné zajímavých staveb, jako je například pavilon Dvorana, který kdysi navrhl asi jediný světově známý architekt z Československa, což je Jan Letzel. Jan Letzel je totiž autorem slavného atomového dómu v Hirošimě. A ten člověk navrhl půvabný secesní lázeňský dům Mšených lázních. A tam je jen cedulka, pár lázeňských hostů a jinak nikdo. Všichni jsou právě například na těch Čertových varhanech.
Pak se snažím ukazovat i místa, která nejsou na první pohled líbivá, jako například industriální dědictví severních Čech, tovární komíny, různé průmyslové stavby a podobně. Anebo jen samu divokou přírodu, které je v severních Čechách také velké množství.
Jak byste vymezil teritorium, o kterém píšete? Vy už jste řekl, že to zdaleka nejsou jen severní Čechy. Co tam patří zejména?
Je to oblast, do které patří velká většina Ústeckého kraje, půlka Libereckého kraje, částečně kraj Karlovarský a částečně střední Čechy, s přilehlým saským příhraničím. Já jsem použil sousloví Divoký severozápad, se kterým jsem se několikrát setkal v médiích s negativní konotací.
Počet turistů v Česku stoupá. Loni se jich ubytovalo 22,8 milionu, tvrdí statistický úřad
Číst článek
O našem regionu se mluví jako o divokém severozápadě v souvislosti s drobnou nebo větší kriminalitou. Já jsem si to vzal za své a použil to jako kdysi Karl May, když líčil romantickou krásu amerického Divokého západu, který ve skutečnosti vůbec nebyl romantický, byl drsný.
Snažím se to prostě prodat, protože mám pocit, že dnes je turistika na vzestupu. Mám pocit, že vzrůstá zájem i o alternativní turistiku, o místa, která nejsou na první pohled líbivá, která se nenacházejí na hlavních stranách turistických průvodců.
Všude se opravdu pohybujete veřejnou dopravou? Proč?
Veřejnou dopravu používám jednak z ekologických důvodů, protože si myslím, že je šetrnější, ale také si myslím, že to cestování je pohodlnější. Díky tomu nemusíte absolvovat okruhy, veřejná doprava vás vyveze na kopec a získáte výškové metry.
Také to cestování veřejnou dopravou skýtá řadu různých malých dobrodružství. Například náhradní autobusová doprava, zastávky na znamení, přestupy z vlaku na vlak nebo na autobus, to jsou vlastně malá dobrodružství, jediná dobrodružství, které lze v jednadvacátém století zažít.
Jak často se Jan Civín vžívá do role objevitele? A kam se v severních Čechách schovat před deštěm? Poslechněte si celý rozhovor.
