Hostem pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové byl juniorský mistr světa v desetiboji Tomas Järvinen, který byl jen těsně od překonání světového rekordu. Jak vzpomíná na zatím životní závod, který zažil v Peru? Co bude měnit v přípravě při přechodu do dospělé kategorie? Jak si pochvaluje spolupráci s trenérem Josefem Karasem? V čem mu na tréninku pomáhá skokan do dálky Radek Juška?

Praha 17:15 16. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tomasi, máš skoro po sezoně, tak co tě ještě čeká, než začne odpočinek?
Ještě jeden závod mě čeká v Portugalsku.

A to bude desetiboj?
Ne, to bude jen dálka a překážky.

Co určitě začalo je škola. Tebe letos čeká maturita, tak jaký byl návrat po titulu mistra světa zpátky do lavic?
Lehce unavený, ale nebylo to extra špatné. Myslím, že jsem si relativně rychle zvykl.

Co tomu říkali učitelé a spolužáci?
Všichni se vyfotili s medailí, blahopřáli mi, ale nic víc extra. Jsme ve sportovní třídě, tak se to děje celkem často.

Je vás tam víc mistrů světa?
To ne, ale nějaké tituly a všeobecně dobré výsledky tam máme všichni.

Co přesně studuješ?
Sportovní management s ekonomickým zaměřením.

Co bude znamenat zkombinovat atletickou přípravu a školní přípravu, když tě čeká maturita?
Určitě budu muset zkrátit soustředění, nebýt tak dlouho pryč jako minulý rok a více méně se jen učit.

Jak to děláš, když se vracíš z tréninku, jsi unavený a musíš vzít knihy a učit se?
Takhle to moc nedělám. Spíš se učím po cestě do školy, to mám asi 40 minut čas, tak se učím. Doma ale přijdu a dost času jdu rovnou spát.

Český desetibojař Järvinen je juniorským mistrem světa, světový rekord mu unikl o deset bodů

Číst článek

Co je pro tebe náročnější? To, že musíš trénovat, přesunout se do školy anebo mentální stres, že musíš být třeba zkoušený?
Asi obojí, ale spíš ta mentální stránka. Asi mi to trochu ubírá na tréninku, ale není to nic extra, co by mi nějak vadilo.

Co bude dál? V určitý okamžik se sportovec musí rozhodnout, čemu dá prioritu.
Ještě jsem tolik nepřemýšlel, ale určitě bych chtěl na vysokou školu.

Umíš si i třeba v desetiboji všechno dobře spočítat, když studuješ ekonomku?
Já si tolik body nepočítám, spíš jdu jednu disciplínu po druhé. Ekonomické zaměření ve víceboji úplně nevyužiju.

Proč si vybral ekonomické zaměření? Co tě na tom lákalo?
Mě hlavně lákala z toho důvodu, že je to sportovní škola a jsou víc benevolentní s docházkou a se soustředěním.

Jak moc je těžké najít střední školu, kde se naplno můžeš věnovat sportu a škola ti vychází vstříc?
Chvilku jsme hledali, ale nakonec jsme našli na Vinohradské a myslím, že jsem vybral dobře.

Jaké sportovce máš ještě ve třídě?
Hlavně fotbalisty a florbalisty. Z florbalu je tam třeba Adam Draslar, který je brankářem v reprezentaci.

Je to něčím přínosné, že můžete sdílet zkušenosti z tréninků mezi různými sporty?
Určitě a je velice zajímavé, že ty tréninky se opravdu hodně liší.

Tomasi, zkus popsat svůj závod, který ti přinesl zlatou medaili z juniorského mistrovství světa? Co se povedlo víc a co méně?
Začnu u stovky. Když jsem doběhl a podíval se na čas, nebyl jsem pocitově úplně šťastný. Cítil jsem, že jsem měl na to běžet rychleji. Výkonu ale nepomohla moc zima a časový posun. Dálka se mi hodně povedla, myslel jsem, že jsem posledním pokusem skočil o něco dál, ale rozhodčí řekl, že jsem škrtl těsně před dopadem a zanechal lehkou stopu. Ze skoku, který vypadal na 7,80, tak bylo nakonec 7,66. To mě trochu mrzelo. Po kouli vím, že z tréninku jsem schopný vrhnout dál, ale na závodech jsem to nepotvrdil. Na výšce jsem si to velice užil, protože jsem si skočil sezónní osobák a skákalo mi to krásně. Bohužel posledních pár pokusů jsem měl hodně rychle po sobě, tak jsem si nestihl odpočinout a šel rovnou. Na čtvrtce jsem dostal první dráhu a nikdy jsem z první dráhy neběžel, tak jsem nevěděl, jak to mám rozeběhnout. Podepsalo se to tím, že jsem více méně obě dvoustovky běžel dost podobný čas. Tím jsem uzavřel první den.

V noci jsem se poprvé konečně normálně vyspal, protože jsem byl unavený z posunu času a i z víceboje. Začalo se překážkami a ráno byla ještě větší kosa než první den.

To je kolik stupňů?
Nerad bych lhal, ale myslím, že tam bylo okolo deseti stupňů. Odpoledne bylo okolo 18 stupňů, ale stejně to nebylo nic moc. Při běhu jsem se cítil dobře, ale zase to nebyl čas, který jsem chtěl běžet. Bylo to ale o něco lepší než na republikovém šampionátu v Houšťce. Pak byl disk, ten závod jsem si vysnil, protože jsem si hodil osobák o sedm metrů. Na tyči jsem byl lehce vystresovaný. Čekal jsem tak pět až deset minut, než mi opravili časomíru. Pak jsem shodil první pokus, spadlo to ze mě a šel do závodu načisto a vše bylo v pohodě.

Z tvého popisu to vypadá, že vše nebylo ideální. Přesto si byl ale deset bodů od světového rekordu. Jaká tam byla tedy ještě rezerva?
Podle mě dost velká. V každé disciplíně třeba 40 bodů.

Věděl jsi o formě, s jakou jedeš do Limy na juniorské mistrovství světa?
Čekal jsem to z tréninku, který jsem měl před odjezdem. Byl jsem ale trochu nejistý kvůli tyči.

Je to tvá nejsložitější disciplína?
Už ne, ale řekl bych, že je to nejsložitější a nejkomplexnější disciplína víceboje. S trenérem jsme ji teď natrénovali, tak myslím, že už jsem si dost jistý.

Byl pro tebe ten světový juniorský rekord důležitý, nebo šlo především o medaili?
Byl bych radši, byla by to třešnička na dortu. Byla ale pro mě cennější ta medaile.

Teď tě bude čekat přechod do kategorie dospělých. Kde sám na sobě vidíš prostor pro zlepšení?
Určitě ve vrhu koulí.

V jakých dalších disciplínách?
Ještě se můžu zlepšovat ve skoku dalekém a taky na překážkách.

Potřebuješ zesílit, nebo je to o změně tréninků či přirozeném vývoji, kdy ještě rosteš?
Ještě jsem neměl vyloženě vícebojařský trénink. Řešili jsme hodně mé problémy se zdravím a mojí imunitou, tak jsme nemohli trénovat vyloženě vícebojařsky. Minulá sezona byla taková oťukávací a tato sezona už byla blíž tomu vícebojařskému tréninku.

Bude tě čekat těžší koule. Jaký je rozdíl mezi juniorskou a dospěláckou koulí?
Já točím, takže by to mohlo být horší, ale mě asi těžší koule sedí víc, protože se za to náčiní dostanu a lépe to trefuji.

A váhový rozdíl je jaký?
1,26 kilogramu.

Budete s trenérem přidávat v tréninku postupně, nebo ho nějak skokově zkvalitníte?
Ještě jsme se o tom tolik nebavili, ale začneme více běhat a chodit více do posilovny. Spíš zpevňovat tělo.

Mluvil jsi o zdravotních problémech. Musíš nějak nadstandardně pečovat o své tělo?
Naštěstí jsem se celou sezonu držel, onemocněl jsem jen jednou, tak je to o dost lepší. Nemusím se starat nějak víc, spíš jsem začal pořádně jíst a tréninkově jsme to trochu zmírnili.

Bylo to spíš o množství jídla nebo o složení jídla? Kde nastala ta změna?
Určitě v množství. Dříve jsem měl žaludeční problémy při menším stresu, pak jsem skoro týden nejedl. Teď jsem začal víc jíst a více různorodě.

Takže máma musí víc vařit? Zvládneš taky něco uvařit sám?
Je to tak. Já taky něco zvládnu uvařit, ale není to nic extrémního.

Jak to tedy vypadá? Musíš sebou nosit svačiny, nebo se u vás vaří hodně dopředu?
Snažím se vařit i dopředu, ale v průběhu školy si chodíme nakoupit a já si toho koupím víc, abych se pořádně najedl.

Tomasi, máš trenéra, který zároveň trénuje dálkaře Radka Jušku, a je to Josef Karas. Musíš trénovat na deset disciplín, tak kolik disciplín může trénovat jeden trenér? Máš jich víc?
S Pepou Karasem trénuji všechny disciplíny, jen občas přijde pomoc jiný kouč. S Pepou zvládáme všechny, protože Pepa je skvělý trenér.

Konzultujete tvoji techniku s někým jiným?
Občas přijde nějaký kouč navíc a ten mi pomůže v detailech, které mě posouvají v technice dál. Všeobecné základy mám od dětství od táty, který mě trénoval. Teď jsme to dopilovávali s Pepou Karasem a nebo se Štěpánem Janáčkem.

Kdybys nebyl desetibojařem, kterou disciplínu bys dělal?
Za pár let možná i dálka nebo běh na 110 metrů překážek.

Tvůj trenér má na starosti dálkaře Radka Jušku. Může ti to pomoci udělat z této disciplíny silnou stránku?
Určitě, protože s Radkem často trénujeme a on mi pomáhá v technice. Říká mi menší věci, které mi mohou pomoci.

Co očekáváš, aby pro tebe byl trenér?
Zaprvé trenérem a pak více méně je to jako nový člen do rodiny. Bereme se tak všichni ve skupině, že jsme větší rodina.

29:34

Příprava mě baví více než závody, říká desetibojař Kopecký. Spolupráci se Šebrlem si pochvaluje

Číst článek

Jak moc je skupina důležitá, že máš okolo sebe lidi, se kterými je ti dobře?
Kdybych trénoval sám, mohlo by mě to rychleji omrzet, ale v partě děláme srandičky. Tím se nabudíme a jsme šťastnější, víc nás to pak baví.

Říkal jsi, že se budeš stěhovat z Olympu na Julisku. Co čekáš od této změny?
Nečekám nic extrémního, i když to bude velká změna, ale k lepšímu. Olymp je taky dobrým střediskem, ale těším se na přestup na Duklu.

Mluvil jsi o tom, že tě trénoval i táta. Jak vám to fungovalo a jak jste rozlišovali ty dvě role?
Mimo sport jsme byli jako syn a otec, ale v tréninku jsem ho bral jako trenéra a poslouchal ho na slovo.

Takže jsi víc poslouchal trenéra než tátu?
Při trénincích ano.

Tomasi, jsi z česko-finské rodiny. Narodil ses v Čechách, pak jsi žil ve Finsku a pak zase v Čechách. Část rodiny máš ve finském Lahti. Co ty a jiné sporty? Lyžuješ?
Ano, od dětství lyžuji, a dokonce snowboard a běžky taky. Spíš než zimní sporty jsem dělal dřív fotbal, florbal, breakdance. Prostě všecko, co se dalo.

Je základ z dětství z různých sportů tvojí velkou výhodou v současnosti?
Řekl bych, že obrovskou výhodou. Každý by měl zkusit všechno a snažit se najít to, co ho baví.

Stíháš ještě nějaký sport, který jsi měl v dětství rád, ale už v něm nesoutěžíš?
Ano, hlavně ve škole nebo po škole je to basketbal s kamarády.

Co ty a oštěp, který má ve Finsku obrovskou historii? Neměl jsi někdy nutkání se trochu víc směřovat k této disciplíně?
Možná dřív, třeba v žákovských kategoriích. Poslední dobou mě oštěp baví a řekl bych, že i docela jde, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, že bych přešel z víceboje na oštěp.

Myslíš, že to, že máš kus své historie spojenou s Finskem, tak ti nevadí chladnější podmínky?
Něco na tom být může, ale všeobecně mi chladnější podmínky nevadí. Jsem ale radši za teplo.

Atleti potřebují k výkonům spíš teplejší podmínky. Je třeba klima v Česku jednou z věcí, která rozhodla, že závodíš za Česko?
Může to být jedna z věcí, ale neřekl bych, že to hrálo tak velkou roli.

Sleduješ dění ve Finsku o trochu víc, když tam máš část rodiny?
Ano, kdykoliv kdy Finsko hraje nějaký šampionát v hokeji nebo soutěží v atletice, tak fandím i Finům.

Tvoji rodiče mají oba silné sportovní kořeny. Máma je sedmibojařka a táta trenér. Jak se mísí jejich sportovní rady? Je to u vás doma téma?
Občas jo, ale řekl bych, že mamča je spíš taková brzda a táta plyn k těm radám. Napomáhá tomu to, že táta býval mým trenérem, ale teď už do toho tolik nezasahuje.

Máma je spíš tedy od toho vaření, od školy, péče a táta od té trenérské role?
Přesně tak, ale oba dva mi moc fandí.

VIDEO: Warholm, nebo Duplantis? Světoví rekordmani se utkali na stovce, poražený musí dodržet slib

Číst článek

Tomasi, ty jsi mladý, krásný kluk. Co tvůj osobní život, vejdou se do tvého programu taky nějaké holky, když máš školu, tréninky a soustředění?
Zatím tolik ne. Moc tomu taky nepomohlo, jak jsem byl hodně nemocný a měl jsem hlavu někde úplně jinde.

Stíháš ještě nějaké jiné koníčky, když máš volno?
Občas se dostanu k počítačovým nebo stolním hrám. Neřekl bych ale, že mám vyloženě nějaký jiný velký koníček.

Už máš vybranou vysokou školu, kam bys případně zamířil po maturitě?
Mým snem je jít na fyzioterapii, ale vím, že se to těžko kloubí s desetibojem a všeobecně s profesionální atletikou.

Chceš se o to pokusit?
Chtěl bych, ale spíš přemýšlím, že bych si to dodělal po kariéře. Bude to těžší, ale teď bych určitě na nějakou vejšku jít chtěl.

Dokážeš si představit, že by byla fyzioterapiie jednou náplň tvého života?
Ano, proto jsem si to vybral, že můžu být celý život okolo sportu, který mě baví.

Zkusil jsi hodně sportů. Proč to nakonec vyhrál desetiboj?
V naší rodině je ta atletická a vícebojařská krev. Chytlo mě to a je to krásný závod.

Desetiboj má v Čechách obrovskou historii. Robert Změlík, Tomáš Dvořák a Roman Šebrle. Sledoval jsi některého z těchto atletů a byl ti vzorem?
Byl jsem v tu chvíli ještě tak malý, že jsem víceboj nesledoval. Když jsem byl menší, tak jsem atletiku nesledoval vůbec, protože mě moc nebavila. Poslední roky mě to ale chytlo a koukám na každý závod.

Když se podíváš na bodové zisky našich bývalých reprezentantů, jsou to pro tebe výzvy?
Určitě a těším se ty výzvy zkusit pokořit.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít